10-08-2016 Křivoklátsko

Celodenní pěší výlet.

Výhled z rozhledny Máminka na vrcholu Krušné hory (609 m)
Výhled z rozhledny Máminka na vrcholu Krušné hory (609 m)

Trasa výletu: Zdice ŽST – Černín – Pod Vraní skálou – Král – Bývalý důl Gabriela – Krušná hora (zalesněný vrch 609 m s rozhlednou Máminkou) – Nový Jáchymov – Pod Stradonicemi (keltské oppidum) – Nižbor ŽST

Účastníci: Bohdana, Gábina, Lenka, Markéta, Dana+Jára, Martina+Tomík, Libor, Mirek, Petr C.

Délka: kolem 22 km

Mapa KČT: 33

Na první podzimní výlet jsme odjížděli rychlíkem z hlavního nádraží v 7:42 (sraz byl na tradičním místě v 7:20). Vstříc chladnému a vlhkému říjnovému dni nás odjíždělo celkem 10. Organizátorka výletu Gábina na nás čekala ve Zdicích na nádraží, kam jsme dorazili v 8:26. Následně jsme se přesunuli ke zdickému kostelu Narození Panny Marie (postaven 1747 na místě staršího gotického kostela), kde byla oficiálně zahájena nová turistická sezóna. Městys Zdice je poprvé písemně zmíněn v pol. 12.st. Od roku 1806 se zde těžila železná ruda, a to až do 60. let 20. st. Zdice jsme opustili po žluté TZ a zanedlouho došli (kolem pastvin s poněkud hlučnými kravami) do vsi Černín.

Z Černína jsme pokračovali k rozcestí U Boudy a odtud dále po modré TZ k rozcestí Vraní skála. Vzhledem k příznivému počasí (ráno bylo ještě slunečné) jsme si udělali odbočku k Vraní skále a vylezli na vyhlídku (536 m). Vraní skála je buližníková skála s kruhovým výhledem. My jsme si poté, co jsme se pokochali výhledy, dali pod Vraní skálou svačinku.

Výhled z Vraní skály
Výhled z Vraní skály

Od Vraní skály jsme po žluté TZ došli k myslivně Král, která stojí kousek od obce Svatá. Myslivna se do dějin zapsala jako místo, kde pánové Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner pojali myšlenku založit tělovýchovnou jednotu Sokol. Pamětní desky umístěné na myslivně připomínají 60. výročí založení Sokola (deska byla odhalena 20.6.1922) a památku obou zakladatelů Sokola (29.9.1946).

Po žluté TZ jsme pokračovali k rozcestí Na Vartě. Zde bohužel začalo pršet. Na Vartě začíná NS Okolo Krušné hory, která obchází blízkou Krušnou horu a na informačních tabulích seznamuje výletníky s historií Hudlic a okolí. My jsme se nejkratší cestou (po modré TZ) vydali přímo k vrcholu Krušné hory (609 m), na kterém od června 2015 stojí rozhledna Máminka. Rozhledna je vysoká je 33m. Původně na jejím místě stával vojenský triangulační bod, na který rozhledna svým tvarem (jehlan) upomíná. Zajímavé jsou u rozhledny schody, do jejichž hran jsou vyřezána nejen jména sponzorů, ale i myšlenky či vzkazy. Architektem rozhledny je Huť architektury Martin Rajniš. Ještě doplním, že jméno Krušné hory odkazuje na staročeské krušit, což znamená rozbíjet kameny. V tomto případě šlo o železnou rudu. Ač neustále pršelo, na rozhlednu jsme si samozřejmě vystoupali. Přes nepříznivé počasí byl výhled z rozhledny mimořádný. Protože se intenzita deště zvyšovala, nepohrdli jsme posléze prostorným přístřeškem u rozhledny, ve kterém jsme posvačili. Jára nám – vzhledem k jeho blížícím se narozeninám – osladil život čokoládovými pralinkami.

Od Máminky jsme po modré pokračovali k rozcestí Pod Hudlickým vrchem (déšť se naštěstí zmírnil) a odtud dále po červené přes Pyramidu do Nového Jáchymova. Nový Jáchymov byl založen v roce 1810 v souvislosti se stavbou železářského podniku za Joachima Egona Fürstenberga (jehož jméno obec nese ve svém názvu). Udělali jsme si krátkou odbočku k tzv. cáchovně – objektu, ve kterém ústila dědičná štola Josef z roku 1722 (dnes je zde restaurace). Další odbočku jsme si udělali k jáchymovskému lesnímu hřbitovu, který je chráněn jako kulturní památka. Hřbitov byl založen ve 30.letech 19.st., na mnoha hrobech se dochovaly litinové kříže nebo náhrobní desky.

Po zelené TZ jsme brzy dorazili k rozcestí Pod Hradištěm na kraji Nižboru. Sešli jsme k Berounce a přes Novohuťský most zamířili do restaurace Keltovna. Do odjezdu vlaku nám zbývala asi hodina a půl, tedy jsme dobře pojedli a popili. Nižborské pamětihodnosti (zámek (původně přemyslovský hrad z 13.st., dnes zde sídlí Informační centrum keltské kultury), přilehlý kostel Povýšení sv.Kříže z roku 1724 či keltské oppidum Stradonice z doby laténské, cca 125-30 př.n.l.) či návštěvu nižborské sklárny Rückl (z roku 1846) jsme nechali napříště.

V 16:46 jsme odjeli vlakem do Berouna (tady nás opustila Gábina), odtud potom rychlíkem v 17:04 na hlavní nádraží v Praze (17:41). Výlet byl vskutku podzimní, ale určitě vydařený.

Trasu výletu si na mapě můžete projít tady.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.