01-14-2017 Po stopách praotce Čecha

Výhled z Pražské vyhlídky na Řípu

Trasa výletu: Mlčechvosty – Jeviněves – Jevín (skromné pozůstatky gotického hradu, jedno z míst kde mohl být pohřben praotec Čech) – Pomoklina – Ctiněves – Říp 455 m n. m. (památný vrch s románskou rotundou sv. Jiří a Vojtěcha) – Rovné – Vesce – Roudnice nad Labem (historické město s řadou památek, zámek původně románský biskupský hrad, gotický augustiniánský klášter, historické náměstí, Podřipské muzeum)

Účastníci: Bohdana, Lenka, Katka B., Katka P., Dana+Jára, Martina+Tomík, Petr, Ondra, Vláďa (celkem 11)

Délka: kolem 18 km

Mapa KČT: 9

Náš lednový výlet směřoval na Říp. Na Řípu jsme byli takřka přesně před 20 lety (11.1.1997). Trasa výletu byla tehdy trochu jiná: vycházeli jsme z Roudnice nad Labem a přes Krabčice, Říp a Ctiněves došli do Kostomlat pod Řípem. 

Sraz byl v 7:30 u pokladen na Masarykově nádraží, vlak směr Mlčechvosty odjížděl v 7:41. Sešlo se nás tady celkem 8, Petr a Katka P. přistoupili do vlaku cestou a Vláďa se k nám připojil až v Ctiněvsi. Čekat nás měl studený lednový den: mráz a celodenní sněžení. Když jsme vystoupili z Mlčechvostech z vlaku (8:38), zjistili jsme, že na Říp se ten den vydala i jiná skupina turistů, se kterou jsme až do Jeviněvsi pochodovali víceméně společně. Z vlakového nádraží v Mlčechvostech jsme neznačenou cestou zamířili nejdříve do centra obce, kde stojí památkově chráněná usedlost čp.28. Jak uvádí web NPÚ, jde o „hodnotný příklad klasicistní selské usedlosti z pol. 19.st.“. Z dějin Mlčechvost stojí za zmínku, že se zde v polovině 19.st. u statkáře a místního politika Kratochvíla scházeli přední čeští obrozenci (Havlíček, Sladkovský, Frič, Sabina atd.). Narodil se zde také archivář Václav Kratochvíl, otec spisovatele Miloše Václava Kratochvíla. Zajímavé historické fotografie Mlčechvost jsou k vidění tady.

Z Mlčechvost jsme po červené TZ pokračovali do Jeviněvsi. Cesta vedla okrajem pole po namrzlém sněhu, tedy se šlo poměrně obtížně. Navíc sněžilo.

Na okraji Jeviněvsi mají zajímavý rozcestník (tak třeba do Vatikánu je to odtud zhruba 1400 km). Rozcestník stojí kousek od Jeviněvského vinařství. Po krátké fotící pauze jsme zamířili dále do centra obce a pak vystoupali na ostrožnu nad vsí ke zbytkům hradu Jevín. Z Jevína zbyly jenom terénní nerovnosti. Jak nám objasnil náčelník, o hradu se toho moc neví: pobořen byl už v roce 1330, kdy v něm sídlil loupeživý rytíř. Nepatrně více tady.

Rozcestník v Jeviněvsi (vlevo), výstup na Jevín (vpravo nahoře) a zbytky hradu Jevín

Z Jevína jsme dále po červené pokračovali směr Pomoklina. Cesta vedla převážně lesem. Když jsme z lesa vyšli, objevil se před námi poprvé Říp a také obec Ctiněves.

Ctiněves je starobylá obec, první písemná zmínka o ní je z roku 1318. My jsme nejdříve zamířili k místnímu kostelu sv.Matouše. Ten stojí na kopečku, který je sice malý, ale vzhledem k náledí nám dalo celkem práci ho zdolat. Současná podoba kostela sv.Matouše je barokní z konce 18.st., stojí ale na místě původního románského kostela ze století 13. Dle Václava Hájka z Libočan byli na tomto místě pohřbeni praotec Čech a vladyka Krok, jak nám ve svém výkladu prozradil náčelník.

Od kostela jsme sklouzali zpět na chodník a došli k hostinci U Praotce Čecha. Hostinec je památný tím, že zde v roce 1992 vznikla fotografie, na které je náčelník vyfotografovaný s Martinou. Teď už je hostinec památný nadvakrát: vznikla zde aktuální verze téže fotografie, viz níže.

Od památného hostince jsme zamířili k Podřipskému rodinnému minipivovaru. kde se pivo vaří od roku 2014. Někteří z nás zůstali a ochutnali, my ostatní jsme se vydali zpět na červenou TZ a zamířili k Řípu (459 m). Cesta k němu vedla otevřeným terénem, stále sněžilo. Samotný výstup byl poměrně prudký, naštěstí ale krátký. Vede přes Pražskou vyhlídku, ze které je nádherný výhled v jižním a jihovýchodním směru (viz foto v záhlaví), a končí u Chaty pod Řípem (1907). V té jsme se na chvíli zastavili a posvačili z místních i vlastních zdrojů. V chatě bylo živo, příjemně, teplo a útulno. S Lenkou jsme si přiťukli svařeným vínem (které nesla obětavě celou dobu v batohu na zádech) u příležitosti jejích prosincových narozenin. Od jedné hodiny byla chata uzavřena kvůli soukromé akci, to ale nevadilo, doplnit síly jsme pohodlně stačili.

Od chaty jsme zamířili k rotundě sv. Jiří. Rotunda byla postavena na místě staršího dřevěného kostela v roce 1126 na památku vítězné bitvy knížete Soběslava I. nad německým králem Lotharem (18.2.1126 u Chlumce u Ústí nad Labem). V sezóně je rotunda přístupná. Návštěvníků je tu dost, jak prozrazuje množství vzkazů vyrytých do omítky. My jsme si nejdříve vyslechli náčelníkův výklad, pak jsme si s Lenkou ještě jednou přiťukli na zdraví (tentokráte z batůžku vytáhla šampaňské) a nakonec se před rotundou společně vyfotili. Stránky věnované Řípu naleznete tady.

Z Řípu jsme pokračovali po modré TZ lipovou alejí do Rovného (okraj Krabčic) a odtud přes Vesce ke Kratochvílově rozhledně (230 m) na okraji Roudnice nad Labem. Rozhledna byla otevřena 11.10.1935 u příležitosti 60. výročí vzniku Podřipské rolnické záložny, jejímž zakladatelem byl Václav Kratochvíl (jeho jméno bylo zmíněno již výše v části o Mlčechvostech, plastika tohoto muže je umístěna v průčelí rozhledny). Z rozhledny je pěkný výhled na Roudnici.

Od rozhledny je to jenom kousek na roudnické Karlovo náměstí. Na něm stojí morový sloup se sochou sv.Vavřince (1738) a roudnický zámek (postaven v letech 1652-84 na místě románského hradu, dnes je zámek opět v majetku Lobkowiczů; zbytky románského hradu lze spatřit v rámci prohlídky zámku, viz tady). Zamířili jsme do příjemné Zámecké restaurace, po celkem dlouhém výletu (18 km) v chladném dni přišlo posezení v restauraci vhod.

Město Roudnice nad Labem je velmi starobylé, písemně je doloženo v letech 1167 a 1176. Jméno města je odvozeno od „rudné“ vody, tj. vývěru železitého pramene. K mnoha památkám, které jsme si v Roudnici nestihli prohlédnout, patří např. augustiniánský klášter s kostelem Narození Panny Marie (1333 na místě románského kostelíka), bývalý klášter kapucínů s kostelem sv. Václava (1628), gotická věž Hláska, barokní špýchar (konec 17.st.), zvonice (1715), starý židovský hřbitov (založen 1613, pohřbívalo se zde do roku 1896, je zde téměř 1700 náhrobků), nový židovský hřbitov (založen 1890) nebo roudnický most (secesní z let 1906-10, původní kamenný, dokončený v roce 1340, byl zničen Švédy za třicetileté války). Více k roudnickým památkám zde.

Výhled z Kratochvílovy rozhledny na Roudnici nad Labem
Karlovo náměstí v Roudnici nad Labem (morový sloup, uprostřed věž Hláska, vpravo zámek)

Z Roudnice jsme odjížděli vlakem v 16:13, v Praze na Masarykově nádraží jsme byli v 17:02. Dobře jsme vykročili do nového (turistického) roku!

Trasu výletu si na mapě můžete projít tady.

A na závěr ještě pár zimních záběrů:

 

2 komentářů k “01-14-2017 Po stopách praotce Čecha

  1. Ahoj, díky, fotku z Ctiněvsi dodal Jára (tak hluboko do historie můj archiv nesahá:)) a fotku z Řípu jsem si „půjčila“ z kroniky. Zdravím a doufám, že se zase na nějakém výletě objevíš!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.