03-25-2017 Na Olymp Brd

Plešivec od Běřína (foto JP)

Celodenní pěší výlet po naučné stezce krajinou Středních Brd.

Trasa výletu: Jince ŽST (dále po stopách nové naučné stezky, 16 zastavení s historií a přírodou okolí Jinec) – PP Vinice – Klínek – Viklan – Bezdědičky – Nad jezírkem (v případě zájmu odbočka k Smaragdovému jezírku) – Plešivec 654 m n. m. (bájná hora s pozůstatky pravěkého hradiště, kamenné moře, místo dalekých rozhledů Čertova kazatelna) – Plešivecké sedlo – Rejkovice – Křešín – Jince (obec, muzeum trezorů, zámek, zbytky vysoké pece Barbora, rodinný pivovar Vilém)

Účastníci: Bohunka+pes, Gábina, Lenka, Markéta, Dana+Jarda+Vojta, Katka, Martina+Tomík, Dan, Martin, Mirek, Ondra, Petr, Vláďa (celkem 16+pes)

První jarní výlet směřoval na brdský Plešivec. Já se výletu kvůli nemoci bohužel nemohla zúčastnit, což mě velmi mrzelo. O výletě tak píšu podle fotografií, které mi laskavě zaslali Martina, Jára a Mirek (tímto za ně děkuji, používám je i jako obrazový doprovod textu).

Sraz účastníků byl na tradičním místě na hlavním nádraží v 8 hodin, odjíždělo se rychlíkem Kynžvart v 8:12. Po přestupu ve Zdicích (příjezd 8:57, odjezd 9:07) se v Jincích vystupovalo těsně před půl desátou (9:28). Na místě už čekala organizátorka výletu Gába a též Bohunka se psem. Slibované teplé a slunečné jarní počasí vylákalo na cestu rekordní počet turistů (16 !).

Od nádraží v Jincích se na cestu vyráželo po trase NS “Z Jinec na Olymp Brd”. Ta na svých 16 zastaveních seznamuje návštěvníky s historií a přírodou Jinec a jejich blízkého okolí. Hned první tabule připomíná osobnost zdejšího rodáka Josefa Slavíka (1806-33), houslisty a hudebního skladatele.

Městys Jince je písemně doložen ve 14.st., jeho historie je spojena se zpracováním železné rudy (vysoká pec tu stála už v roce 1646, vysoká pec Barbora (jako vysoká pec fungovala v letech 1810-74, později jako pila) dosud stojí, veřejnosti ale není přístupná). Jince mají také (podobně jako jiné podbrdské obce) cvočkařskou tradici. V obci stojí zámek, který vznikl v první pol. 18.st. přestavbou starší tvrze a ve kterém od poloviny 19.st. fungoval pivovar, dnes chátrá (viz foto v závěru textu). V 19.st. působil v Jincích Joachim Barrande (1799-1883), který zde nacházel a zkoumal zkameněliny trilobitů. Novodobě se Jince staly sídlem vojenské dělostřelecké posádky (po 1.sv. válce) a sídlem újezdního úřadu Brdy (zřízen byl vojenský vojenský výcvikový prostor, později újezd Brdy, zrušen k 1.1.2016, část újezdu je ale stále pro veřejnost nepřístupná).

Z rozcestí Jince zkratkou po zelené TZ se přešlo k lávce přes říčku Litavku a dále už opět po trase NS k PP Vinice. Ta je cennou paleontologickou lokalitou: právě zde nacházel výše zmíněný Barrande trilobitů nejvíce. Jak jsem se dočetla, nejčastěji zde nacházený trilobit půvabně zvaný “konínský ráček” je součástí jineckého městského znaku.

Od PP Vinice stoupá NS do Běřína a odtud dále k rozcestí Viklan. Krátkou odbočkou lze k viklanu dojít – je to velký křemencový balvan, který se ale už bohužel neviklá, údajně po zásahu bleskem. S místem je spojeno několik pověstí. V okolí stojí množství kamenných mužiků či pagodek či hromad kamení. Proč tam jsou, se mi zjistit nepodařilo, snad jsou stavěny k potěše dobrého ducha Brd Fabiána.

Od viklanu se šlo dále k rozcestí Bezdědičky a na vyhlídku Čertova kazatelna, která je těsně pod vrcholem Plešivce. Z Čertovy kazatelny je nádherný výhled do krajiny. Též je to výtečné místo pro zastávku a občerstvení. Neb se mezi zúčastněnými nacházelo několik narozeninových oslavenců, šampaňské údajně “teklo proudem” a podával se lahodný jahodový dortík.

Samotný Plešivec (654 m) má jméno odvozené od svého protáhlého tvaru, dříve se snad nazýval Plechý. Na vrcholu se nachází pozůstatky rozsáhlého hradiště z doby bronzové (1300-800 př.n.l.). Místo je spojeno s několika pověstmi (odkaz tady).

Dále po trase NS se sestoupilo přes Plešivecké sedlo do Rejkovic (stojí tady pěkná kaplička s křížkem). Cesta pokračovala dále do Křešína a odtud zpět do Jinec.

Kolem 1. Českého muzea trezorů směřovaly kroky unavených turistů do Rodinného pivovaru Vilém. Kolem budovy zámku se došlo zpět na vlakové nádraží, kde se výlet uzavřel. V nohách bylo poctivých 18 km.

Jinecký zámek pamatuje lepší časy (foto MK, historické foto repro z tabule NS, nedatováno)

Počasí bylo nadmíru příjemné, teplé a slunečné; jít se dalo i v krátkém rukávu.

Výlet byl zajímavý i jazykově: celou dobu jsem zápasila s tím, zda je správně do/z a) Jinec nebo b) Jinců. Nebyla jsem první, stať na podobné téma vyšla v časopise Naše řeč už koncem 40. let (pro jazykozpytné turisty uvádím odkaz tady). Držela jsem se nakonec tvaru a), který je použit v názvu NS a je nejspíše používán místně. Což ovšem neznamená, že je gramaticky správně:)

A komu se snad zdá, že jsem si v textu něco vymyslela, prosím o komentář pod textem!

Trasu výletu na mapě si můžete projít tady.