10-14-2017 Hornické Sudety aneb výlet za zmizelým Mostem

Náš výlet v kostce: vrchol Hněvín (399 m), jezero Most, dýmající Záluží u Mostu a odkaliště Venuše

Netradiční výlet do okolí hnědouhelných dolů a zaniklých sídel Mostecka.

Plánovaná trasa výletu: Lom u Mostu (novorenesanční kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, smírčí kříže, pomník sestřeleného amerického letce, památník obětem koncentračních táborů, bývalý důl Kohinoor I) – cyklo 3073 – kolem bývalého dolu Kohinoor II – Mariánské Radčice (poutní místo, barokní kostel Panny Marie Bolestné z l. 1698–1718, smírčí kříže, boží muka, část poznávacího okruhu v Mariánských Radčicích) – cyklo 3106 a poté 3113 – pohledy na jezera Most (neboli velká louže tam, kde býval starý Most a potom lom Ležáky, kde se těžilo téměř 30 let; rekultivační práce by měly skončit v roce 2018) a Venuše – pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie (z l. 1517–1548, uchráněn při likvidaci Mostu a v r. 1975 během 27 dní přemístěn po kolejích o 841 metrů mimo oblast těžby, v kostele je k dispozici expozice gotického a renesančního umění severozápadních Čech a promítání filmu o přesunu kostela; u kostela jsou boží muka, soubor alegorických soch ctností a sv. Františka z Assissi a pískovcové sochy ze sochařského sympozia Most 2010) – výstup na vrch Hněvín (408 m, pseudohistorický hrad ze zač. 20.stol. s vyhlídkovou věží a restaurací, hvězdárna; hradiště Most – dochována část obranného valu, první osídlení v éře knovízské kultury, poté v halštatském období a také v raném středověku v 8. a 9. stol.) – Souš – pod širokým vrchem – u autodromu Most – NS Ressl – rybníček s památným dubem – osada Zdař Bůh – bývalé městské krematorium z l. 1923 – 1924 – příklad české architektonické moderny, je zde též památník obětem II. světové války – 1. náměstí v Mostě (magistrát, planetárium, městské divadlo, morový sloup, historická kašna a plastiky Alegorie čtyř živlů ze starého Mostu a bohužel též moderní chrám konzumu Central Most) – závěr by mohl být v pivovarské hospodě Mostecký Kahan, který se snaží navazovat na dlouhou historii mosteckého piva

Účastníci: Bohdana, Lenka, Dana+Jarda+Vojta, Martina+Tomík, Dan, Martin, Mirek, Ondra, Petr, Vláďa (13)

Druhá říjnová sobota slibovala nezvykle slunečné a teplé počasí. Na místě srazu na nádraží v Holešovicích se nás sešlo v 7:25 celkem 13. Zastoupena byla omladina v počtu 2 a objevil se též Dan, kterého jsme na pěším výletě už dlouho neviděli.

Naším oblíbeným rychlíkem Ohře jsme v 7:37 vyrazili do Teplic v Čechách (9:03) a odtud pokračovali (9:11) dále do Lomu u Mostu (9:32). U zdejší malé vlakové zastávky náčelník zahájil novou turistickou sezónu.

Od vlakové zastávky jsme pokračovali do centra obce Lom u Mostu. (Jsme v Sudetech, budu uvádět německé ekvivalenty českých názvů. V případě Lomu je to doslovné Bruch, odkazující na větrné polomy.) Obec původně patřila Hrabišicům z Oseka, od 1.pol. 14.st. oseckému klášteru. Od poč. 17.st. se zde dobývala ruda a těžilo hnědé uhlí, kvůli kterému obci hrozil zánik. Dnes působí Lom velmi úpravně. Náměstí neexistuje, resp. splývá s frekventovanou silnicí z Litvínova do Oseka. V obci se najde několik zajímavých míst: kostel Nejsvětějšího Srdce Páně (ze 17.st., stojí na místě středověkého kostela) a před ním stojící Památník obětem koncentračních táborů (1946, autorem je akademický sochař K. Zentner) a dále před budovou bývalé německé školy (dnes sídlo městského úřadu a knihovny) umístěný pomník sestřeleného amerického letce J.H.Bankse (pomník je z roku 1993; letec sestřelení dne 17.4.1945 sice přežil (seskočil na padáku), byl ale zlynčován místním německým obyvatelstvem) a morový sloup (2.pol. 18.st., původně stál na cestě mezi Loukou a Litvínovem), sokl s reliéfem sv. Jiří (pochází pravděpodobně z 18.st., původní umístění není známo) a smírčí kříž (s vyrytým motivem kuše (?), původní umístění také není známo). Na místním hřbitově se nachází pomník obětem výbuchu na dole Kohinoor (14.11.1946, 52 mrtvých), tam jsme se ale podívat nebyli.

Z centra Lomu jsme pokračovali kolem Johannského domu (dům zaměstnanců dolu Jan) po cyklotrase 3073 kolem bývalého dolu Kohinoor II (těžba na dolech Kohinoor byla ukončena v roce 2002) na okraj Mariánských Radčic. Zde stojí jedna z informačních tabulí poznávacího Radčického okruhu.

Mariánské Radčice (Maria Ratschitz) jsou kromě dolování (kromě již zmíněného Kohinooru II na obec z východu dotírá velkolom Bílina (dříve Maxim Gorkij), zatím poslední kvůli těžbě hnědého uhlí zaniklá obec Libkovice leží nedaleko) známé jako poutní místo. Historie zdejších poutí začala již ve 13.st. Přestavba kostela Panny Marie Bolestné a budování barokního areálu proběhlo v letech 1692-1719  z iniciativy opata cisterciáckého kláštera v Oseku Benedikta Littweriga. Staviteli byli J. B. Mathey a Octavio Broggio. Ke kostelu vedla poutní cesta z dnes již neexistujících Libkovic.

Dnes místo působí dojmem zašlé slávy. Areál se postupně opravuje, na faře je možné se ubytovat. V prostoru před farou jsme si prohlédli drobné  sakrální památky, které sem byly svezeny z obcí, které byly zlikvidovány kvůli těžbě uhlí.

Barokní poutní areál v Mariánských Radčicích (1692-1719, vlevo fara, uprostřed mostek se sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Felixe (byl sem přenesen ze zaniklých Holešic), vpravo kostel Panny Marie Bolestné s ambitem)

Z Mariánských Radčic jsme pokračovali neznačenou cestou kolem bezejmenné vodní plochy (rybařilo se tady) na cykloturistickou značku 3106.

Mariánské Radčice s hřebenem Krušných hor v pozadí, foto z cesty směr Most

V místě, kde značka prudce zahýbá doleva směrem k odkališti Venuše, jsme poprvé uviděli „velkou louži“ (takto místo trefně nazval Ondra) neboli jezero Most v místech, kde dříve stávalo královské město Most. Zde nám Ondra ukázal kopie historických fotografií Mostu, abychom měli představu o tom, jak město vypadalo.

První historická zmínka o městě Most (Brüx) je v Kosmově kronice české: přes mosty tudy vedla cesta přes močálovitou krajinu. Založena tu byla tvrz a osada (pány Hrabišici), která posléze přešla do vlastnictví Přemyslovců a Lucemburků a získala městská privilegia (poprvé od Přemysla Otakara II.). Město bylo poničeno za třicetileté války. Následný úpadek ukončilo 19.st., kdy zde byly objeveny zásoby hnědého uhlí a město se začalo hospodářsky rozvíjet. Za druhé světové války bylo poškozeno během spojeneckého bombardování chemičky v blízkém Záluží (tehdy Maltheuren, chemička je původně továrna STW AG (Sudetenländische Treibstoff Werke AG) patřící z 98% koncernu Hermann Göring Werke, která byla budována od roku 1939 a která vyráběla pohonné hmoty z místního hnědého uhlí, později nesla název Závody československo-sovětského přátelství). To nejhorší na Most čekalo po válce: usnesením vlády z března 1964 bylo rozhodnuto, že kvůli zásobám uhlí pod starým Mostem bude město zlikvidováno. Likvidace starého Mostu začala v roce 1965 a skončila v roce 1987. Nezbývá než si povzdechnout, kolik lidských osudů bylo tímto dotčeno a o kolik zajímavých staveb jsme všichni přišli.

Jezero Most na místě starého Mostu bylo napouštěno v letech 2008-2014 (těžba byla ukončena v roce 1999). Plochu má kolem 310 ha, maximální hloubka dosahuje 75 m.

Jezero Most focené z místa, kde stávaly Konobrže (Kummerpruch, součást též zaniklé obce Kopisty (Kopitz)), v pozadí za jezerem vrch Hněvín s hradem, úplně vpravo kouř z komínů v chemičce v Záluží

Dále jsme došli k odkališti (či plaviště) Venuše. Jméno má tato vodní plocha vznešené, realita je ale poměrně krutá: od roku 1976 je tu v tzv. zbytkové jámě Venuše (blízko bývalého hlubinného dolu Venuše) za pomoci vody ukládán sypký odpad (popílek). Prakticky to vypadá tak, že do Venuše vytéká z přívodních rour nevábná černá tekutina.

Odkaliště Venuše I

Venuši jsme zakrátko opustili a pokračovali dále k Mostu. Neznačená cesta vedla mírně do kopce opět s nádherným výhledem, zde jsme se rozhodli na chvíli zastavit a posvačit. Neb mezi námi byli opět oslavenci (Jára a Martin), připili jsme si na zdraví a Dana s Martinou nás pohostily domácími koláči.

Most se zase o kousek přiblížil (vlevo už vykouknul kostel Nanebevzetí Panny Marie)

Dále už to bylo po rovince (po cyklotrase 3113) kousek k odbočce k NS Napouštění jezera Most (tu jsme vynechali) a ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Kostel je všeobecně známý kvůli unikátnímu přesunu, který proběhl v říjnu 1975. Kostel nemá vnější opěrný systém, ale dva opěrné systémy vnitřní; z vnějšku nevypadá až tak zajímavě. Interiér je ale velmi cenný, proto se komunistický režim rozhodl stavbu zachránit a přesunout o 841,1 m na místo, kde je možné ho navštívit dnes (v důsledku přesunu je oltář kostela orientován na jih).

Kostel spravuje NPÚ, přístupný je od dubna do října. Uvnitř kostela jsme nejdříve shlédli film Jak se stěhuje kostel (1988, režie Jindřich Fairaizl, odkaz na video je níže). Dále jsme s průvodcem pokračovali do interiéru kostela a poslechli si zasvěcený výklad o barvité historii této stavby. Kostel byl vystavěn v letech 1517-50 na místě staršího raně gotického kostela, který v roce 1515 vyhořel. Stavba byla částečně financována z odpustkové sbírky a provázely ji konfesní spory. Architektem byl Jakub Heilmann ze Schweinfurtu. V letech 1880-3 byl kostel regotizován. Po přesunu v roce 1975 byl až do roku 1988 restaurován a poté byl zpřístupněn veřejnosti. Znovu vysvěcen byl v roce 1993.

Následně jsme si kostel mohli prohlédnout sami. Návštěva interiéru byla nejen pro mě skutečným zážitkem. V Čechách ojedinělý je zejména soubor renesančních polychromovaných biblických výjevů na poprsnici empory. Úchvatné jsou též pohledy kostelem z empory, stavba působí velmi odlehčeně a vznosně.

Poprsnice empory je zdobena polychromovanými reliéfy s biblickými náměty (zde na ukázku sv. Jan Křtitel, Lotova historie či Jonáš a velryba (autor zřejmě velrybu nikdy neviděl a vytvořil si o ní vlastní představu))

Po prohlídce kostela jsme kolem špitálního kostela sv. Ducha (raně gotický, zmíněn 1351, nejstarší památka v Mostě) s přilehlým barokním špitálem zamířili po mostě přes Bílinu směrem do centra nového Mostu. Za mostem jsem se od skupiny oddělila já a zamířila jsem ulicí Budovatelů na mostecké 1.náměstí na autobus do Prahy. Zbytek výpravy se rozdělil na dvě skupiny: první část se odebrala do pivovarské hospody Mostecký Kahan, druhá po červené TZ k hradu Hněvín.

Hněvín (Landeswarte=Zemská stráž) na stejnojmenném vrchu (399 m) je dnes především hotel, restaurace a rozhledna. Místo bylo osídleno již v pravěku, hrad byl pravděpodobně postaven Hrabišici v pol. 12.st. (písemně je doložen v roce 1248). Za vlády Rudolfa II. zde byl vězněn a v roce 1597 tu zemřel magistr Edward Kelly. V roce 1646 byl hrad dobyt generálem Wrangelem a držen Švédy až do roku 1649. V letech 1651-3 byl hrad na příkaz císaře zdemolován.

Koncem 19.st. začaly snahy o obnovu místa. Ty vyvrcholily zejména stavbou rozhledny (1900) a restaurace v gotizujícím slohu (1906, arch. Adolf Schwarzer). Za 2.sv. války zde byla německá protivzdušná obrana. Po válce objekt chátral, v letech 1967-70 proběhla rekonstrukce. V letech 2000-1 byl celý areál obnoven novým vlastníkem, kterým je město Most. Z Hněvína je nádherný výhled do krajiny, což dokládají panoramata níže.

Výhled z Hněvína na jihovýchod: vlevo kostel Nanebevzetí Panny Marie, vpravo nový Most (výšková budova je dům SHD Komes, 1970-84), foto JP
Výhled z Hněvína na východ (vlevo Bořeň (539 m), Želenický vrch (455 m, vykukuje ho jenom kousek), v popředí Špičák (399 m) a vpravo masivní Zlatník (521 m)), foto MČ

Po návštěvě Hněvína následoval sestup do Mostu a odjezd autobusem do Prahy (18:05) na Hradčanskou (19:30).

Prošli jsme krajinu, do které se mnoho lidí nevydává a která je silně poznamenaná lidskou činností. Svítilo nám k tomu ale sluníčko a všechno vypadalo tak nějak líp. Očekávaná sudetská deprese na nikoho myslím tentokrát neskočila:)

Z výletu vzniklo množství krásných fotografií, těžko se mi vybíralo. Všem fotografům děkuji za příspěvky:)

Trasa výletu na mapy.cz je k dispozici zde.

 

A ještě pár poznámek a odkazů:

  1. Bývalé Albrechtice, bývalé Bylany, bývalé Čepirohy, bývalé Černice…zaniklých obcí v Podkrušnohoří jsou desítky. Fotografie a historii těchto míst naleznete na stránkách zanikleobce.cz (lze filtrovat podle okresu a důvodu zániku, kterým je v tomto případě těžba hnědého uhlí).
  2. Od Petra jsem dostala tip na knihu historika Matěje Spurného (mj. Antikomplex), která se jmenuje Most do budoucnosti: laboratoř socialistické modernity na severu Čech (nakl. Karolinum, 2016). K mání je i jako e-kniha.
  3. Též existuje kniha Biblické příběhy na reliéfech chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Mostě (NPÚ Ústí nad Labem, 2011).
  4. Film Jak se stěhuje kostel je k vidění tady (odkaz na YouTube):
  5. A úplně nakonec odkazy na několik zajímavých stránek: zdarbuh.cz – stránky o českém hornictví, litvinov.sator.eu – stránky o historii Litvínovska, imostecko.cz – turistický portál Mostu a okolí.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.