02-24-2018 Ze Suchdola do Kolína

Krajina za Suchdolem (s turistou)

Trasa výletu: Suchdol (původně tvrz z 13.st. přestavěná v pol. 16.st. na renesanční zámek, sgrafitová fasáda) – zelená TZ – Sedlov (zbytky zdí tvrze) – Ratboř (Nový zámek (1911-13, arch. Jan Kotěra, dnes hotel Chateau Kotěra), Starý zámek (1723, 1912-15 upraven Janem Kotěrou), kostel sv. Václava (zmíněn 1352)) – Kamenný most (železniční viadukt z roku 1900 na trati Kolín-Rataje nad Sázavou) – modrá TZ – Kohoutův mlýn – Pašinka (původně gotická tvrz s přistavěným barokním zámečkem (1693) – Polepy (před obcí pohřebiště ze starší doby bronzové, únětická kultura 2300-1700 př.n.l., pivovar Sv. Ján) – Polepský vodopád (4m vysoký) – Polepský potok – žlutá TZ – Kolín ŽST (cca 14 km)

Účastníci: Bohdana, Lenka, Martin, Mirek, Ondra (5)

Stejně jako můj prosincový výlet do okolí Liberce měl být i můj druhý zimní výlet této turistické sezóny opravdu zimní: v Liberci nám sněžilo, na Kolínsku mělo mrznout. K mrazu se tentokráte přidaly choroby nebo jiné povinnosti, takže jsme se ráno před osmou na autobusovém nádraží na Hájích sešli pouze čtyři. Martin mi ještě důvěrně prozradil, že přišel proto, abych nešla sama 🙂 Pěkné to od něj bylo.

Příměstský autobus číslo 381 směr Kutná Hora odjížděl přesně v 8 hodin. Jízda to byla vyhlídková (ráno, ač mrazivé, bylo slunečné) a dlouhá: 52 km jsme jeli skoro hodinu a půl (přes Říčany, Kostelec nad Černými lesy a Zásmuky). V Říčanech do autobusu přistoupil nečekaně Mirek a počet členů výpravy tak dosáhl konečného čísla 5.

V Suchdole jsme vystoupili kousek od středu obce a po doplnění vrstev oblečení jsme vyrazili směrem k zámku (původně tvrz snad ze 13.st., přestavěná v 16.st. na renesanční zámek, část sgrafitové výzdoby se dochovala), k faře a ke kostelu sv. Markéty Antiochijské (ten je původně gotický, barokizovaný). Ještě doplním, že Suchdol je od 16.st. městys, první písemná zmínka o obci je ze 13.st. Na jihovýchod (tedy opačným směrem než jsme mířili my) od Suchdola je obec Vysoká a nad ní kopec Vysoká (471 m). Na něm stojí od roku 2002 rozhledna Vysoká a kousek od ní zřícenina letohrádku Belvedér a kaple sv. Jana Křtitele. Letohrádek s kaplí nechal koncem 17.st. postavit hrabě Antonín František Špork (známý vybudováním barokního areálu v Kuksu). Později zde byl klášter bosých augustiniánů. Od požáru v roce 1834 místo chátrá. Může být cílem některého z našich dalších výletů.

Tentokráte jsme ale vyrazili po zelené TZ na severovýchod a po nové zpevněné cestě jsme došli do obce Sedlov. Sedlov je obec takřka pitoreskní, zástavba je zahuštěná v malém ďolíčku (údolí se, jak jsem se dočetla, říká Jordán). Najít se zde dají zbytky tvrze (zmíněna poč. 17.st., později byla součástí hospodářského dvora, zachovaly se z ní pouze zbytky obvodových zdí, které jsme nehledali) a pěkná upravená kaplička Povýšení sv. Kříže z konce 18.st., u které stojí pomník obětem 1. sv. války.

Takováto tvrz dříve stávala v Sedlově, dnes z ní zbyla jen část obvodového zdiva (repro z tabule NS)

Ze Sedlova jsme stále po zelené TZ pokračovali kolem zaniklého hradiště Bořetice (osídleno od neolitu po dobu halštatskou) k Hrázskému rybníku na okraji Ratboře. Od něj jsme mimo TZ došli ke dvěma zajímavým stavbám: Novému zámku a Starému zámku. Nový zámek byl postaven v letech 1910-13 jako rodinné sídlo kolínské podnikatelské rodiny Mandelíků, architektem byl Jan Kotěra, sochy v průčelí jsou od sochaře Jana Štursy. Za 2.sv. války byla vila kvůli židovskému původu majitelů vyvlastněna (sídlily zde mj. oddíly SS), pak zde krátce pobývala Rudá armáda a posléze zde byla základní škola. V roce 1999 byla vila navrácena původním majitelům, kteří ji ale prodali a dnes zde funguje hotel Chateau Kotěra. Těšili jsme se na kávu ve stylovém prostředí, ale na místo jsme dorazili příliš brzy, restaurace byla ještě zavřená. Vilu jsme ale obešli a pokochali se architektonickými detaily. Recepce hotelu byla ale otevřená, tedy jsme nesměle nakoukli i dovnitř. Interiéry jsou velmi pěkné, vybavené jsou dobovým (ale nepůvodním) nábytkem.

Hrázský rybník cestou k ratbořským zámkům

Hned vedle Nového zámku stojí Starý zámek. Ten byl původně tvrzí z 14.st., později přestavěnou na barokní zámek. V letech 1912-15 byl zámek upraven Janem Kotěrou opět pro rodinu Mandelíků. Doplněna byla mj. prosklená zimní zahrada. Ve Starém zámku jsou dochovány dvě gotické místnosti (v přízemí a v suterénu). Od roku 1992 patří vila opět rodině Mandelíků.

Od vily jsme kolem panské sýpky pokračovali dále ulicí Komenského (okolí působí dojmem, že zde byla ve velkém měřítku odstraněna původní zástavba) až ke kostelu sv. Václava (zmíněn 1352, barokizovaný) se sousoším Apoteóza (=oslavení) sv. Jana Nepomuckého. Odtud nás už opět zelená TZ dovedla k místnímu hřbitovu, kde jsme nepohrdli přístřeškem a zasedli (i v té zimě) ke svačině a teplému čaji.

Panorama Ratboře (vlevo Starý zámek, uprostřed panská sýpka, vpravo kostel sv. Václava). Centrální část působí prázdně

Z dějin místa stojí ještě za zmínku, že Ratboř (také psaná Radboř) je zmíněna prvně již v roce 1115 jako majetek benediktinského kláštera v Kladrubech u Stříbra (!).

Dále jsme po zelené (vede souběžně s trasou NS Ratibořský okruh) pokračovali podél potoka Polepka (zvaného též Chotouchovský potok) ke Skokanovskému rybníku (stával tu od roku 1673 Skokanovský mlýn, zobořený v roce 1959, dnes jsou viditelné už jenom zbytky zdiva), osadě Hranice a k rozcestí Kamenný most. Takový most tu skutečně stojí: jde o železniční viadukt na trati Kolín-Rataje nad Sázavou z roku 1900, který překlenuje hluboké údolí Polepky. Jak později zjistil Mirek, v okolí viaduktu se nacházejí lezecké terény (u Kolína trochu nečekaně): skalní věže Claim a Sračka (jméno poněkud nepoetické 🙄 ), k lezení slouží dokonce i samotný viadukt. Též kousek od viaduktu se nachází zaniklé hradiště Dobešovice (zvané též Na Homoli), osídlené pravděpodobně v době halštatské.

Dále po modré TZ jsme sklesali ke Kohoutovu (Kardovu) mlýnu (blízko mlýna je skalní věž Skála) a do údolí Polepky. Odtud to byl jenom kousek do obce Pašinka. Ta je prvně zmíněna ve 14.st. Nejzajímavější místní stavbou je bezesporu gotická tvrz (kolem roku 1400) s přistavěným barokním zámečkem (konec 17.st.). V okolí objektu vznikl posléze rozsáhlý hospodářský dvůr. Majitelem tvrze a velkostatku se v v roce 1885 stala rodina kolínských mlynářů Radimských, která obé vlastnila až do roku 1950 a opět po roce 1989. V současnosti je tvrz velmi pěkně opravena. Pro zajímavost: z rodiny Radimských pocházeli mj. malíř Václav Radimský (1867-94) a jeho bratr Vladimír Radimský, rakousko-uherský a čsl. diplomat (1880-1977).

Dále po modré TZ jsme pokračovali do obce Polepy. Před obcí se nachází další archeologická lokalita, a to pohřebiště ze starší doby bronzové Polepy (únětická kultura, 2300-1700 př.Kr.). Za obcí je na potoce Polepka asi 4 m vysoký vodopád. Celou obcí vede NS Polepy: souběžně s modrou TZ nás kolem skály Pískovcová zeď (též lezecký terén) dovedla až k rozcestí Polepský potok.

Odtud to byl do Kolína už jenom skok. Po žluté TZ a posléze ulicemi Královská cesta a Smetanova jsme došli do Komenského parku. Zde jsme objevili památník benediktina Anastáze Opaska (1913-99, mj. porevolučního opata pražského břevnovského kláštera, která v Kolíně prožil svá mladá léta a vystudoval zde gymnázium). V parku stojí též kostel Nejsvětější Trojice s klášterem kapucínů (1666-71). Od něj jsme již celkem prochladlí spěšili na hlavní kolínské náměstí (Karlovo), kde jsme usedli do hospůdky s poetickým názvem Lavande (neboli Levandule). Pojedli jsme a zahřáli se tam. Po chladném dni jsme už popravdě neměli příliš náladu na další pochůzky po Kolíně. Vystoupali jsme Kouřimskou ulicí a zabočili do malebné Brandlovy ulice. Tady jsme nakoukli do Červinkova domu (historie domu začala koncem 13.st.), kde sídlí jedna z expozic kolínského Regionálního muzea. Chtěli jsme Martině zakoupit slíbenou pohlednici do kroniky. Ve vitríně jsme tady poprvé uviděli čerstvě vyšlou knihu Průvodce pražskou archeologií, jejímž spoluautorem je náčelník. Lidé, čtěte!

Naproti muzeu stojí kolínská dominanta, gotický chrám svatého Bartoloměje. Bohužel byl zrovna nepřístupný. Kostel byl zbudován ve 2.pol. 13.st., vysoký chór s kaplemi je ze století 14. (Petr Parléř). V 19.st. byl kostel regotizován (Josef Mocker).

Dále jsme už nejkratší cestou spěchali na nádraží. Po malých zmatcích s nákupem jízdenky jsme ku Praze vyrazili EC 278 Metropolitan v 15:30. Na hlavním nádraží jsme byli v 16:07, což bylo celkem brzy. Tedy jsme se šli ještě podívat na knížky.

Výlet byl pro mě celkem překvapivý: Kolínsko není jenom rovina. Mnohá zajímavá kolínská místa (třeba nedávno otevřenou rozhlednu Vodárna (2015) v bývalé vodárenské věži z roku 1930 nebo pidi rozhlednu Maják na Kmochově ostrově (také z roku 2015, rozhledna měří na výšku pouhé 4m!)) jsme si nechali na jindy.

Trasa výletu na mapy.cz je k dispozici tady.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.