Účastníci: Bohdana+Radka+Matouš+Štěpán, Lenka+Lukáš+Filip+Marek, Martina+Zuzka+Martin, Zuzka+Matouš+Tadeáš+Viktor, Mirek, Ondřej (17)
Velikonoce 2017 jsme strávili na Českomoravské vysočině. Ubytováni jsme byli v domově mládeže VOŠ a SOŠ v Bystřici nad Pernštejnem. Budova vyniká množstvím dveří a hluchých prostor, pokoje jsou ale prostorné. Celkem vydatně se topilo, což jsme o letošních chladných Velikonocích skutečně ocenili. K dispozici jsme měli též malou kuchyňku a společenský prostor, což byla v tomto případě hala navazující na schodiště vybavená stolem a několika křesly.
Jak jsem se dočetla, opodál stojící budova samotné školy je dílem architekta Vladimíra Beneše, žáka Le Corbusiera, v jehož pařížském ateliéru Beneš pracoval ve 30. letech 20.st. Škola byla dokončena v roce 1961. Vymykala se dobové socrealistické produkci (ve stejné době byly postaveny třeba rozdělovské věžáky) a v době svého vzniku patřila k nejmodernějším v Evropě. Kousek od školy je bystřický hřbitov, na kterém stojí původně luteránský kostel Nejsvětější Trojice (1614-5).
Obsah
14.4.2017 Velký pátek
Na místo ubytování jsme se sjížděli od půl šesté večer. K dispozici tak byl celý den, který bylo možné využít k výletu či zastávce na nějakém zajímavém místě na trase. Vzhledem k vzdálenosti od Prahy se jich nabízela přehršel.
My čtyři s Ondrou jsme původně chtěli navštívit hrad Kunětická hora. Vzhledem k technickým problémům s autem (jednu chvíli to vypadalo, že budeme muset dojet vlakem) jsme nakonec jeli kratší cestou a zastavili nejdříve u Žižkovy mohyly u Přibyslavi (mohyla z roku 1874 stojí na místě, kde Jan Žižka údajně roku 1424 zemřel) a pak ve Žďáru nad Sázavou u areálu bývalého cisterciáckého kláštera. Klášter Studnice blahoslavené Panny Marie byl založen v roce 1252. Rozkvětu dosáhl počátkem 18.st., kdy opat Václav Vejmluva (1670-1738) zahájil barokní přestavbu kláštera a povolal sem mj. architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla (1677-1723). V té době byl postaven také kostel sv. Jana Nepomuckého na blízké Zelené hoře (vysvěcen v roce 1722, od 1994 památka UNESCO). Klášter byl několikrát stižen rozsáhlým požárem, po požáru v roce 1784 byl Josefem II. zrušen. V roce 1826 areál přešel do světských rukou a byl využíván jako zámek. Posledními majiteli před znárodněním v roce 1948 byla hrabata Kinští, kterým byl v roce 1991 navrácen a kteří ho opravují a zvelebují.
My jsme od brány bývalého kláštera zamířili kolem mohutné barokní věže k bazilice Nanabevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše (od 2009 bazilika minor). Klášterní kostel byl budován od založení kláštera, v 18.st. byl barokně přestavěn. Vlevo od kostel stojí budova nové prelatury (1722-7, právě ta byla později využívána jako zámek). Odtud jsme zamířili do pěkného návštěvnického centra s kavárnou. Zde lze též zakoupit vstupenky do multimediálního Muzea nové generace, které seznamuje s historií celého areálu, nebo na stálou výstavu Umění baroka ze sbírek NG v Praze. Po orazítkování turistických deníků jsme se vydali kolem rybníka Konvent ke kostelu svatého Jana Nepomuckého. Novinkou pro mě bylo, že Zelená hora je odlesněna: architektura místa tak výrazně vyniká. S návratem místa k původní podobě souvisí i již takřka dokončené rušení hřbitova uvnitř areálu (viz článek z MF zde). Kostel má půdorys pěticípé hvězdy a pět kaplí v ambitu (pět hvězd se údajně objevilo nad Vltavou v místě, kde Jan Nepomucký utonul). Více o náročné symbolice stavby třeba na stránkách tady.
Od kláštera jsme se po nasycení duchovním odebrali nasytit se též fyzicky. Zastavili jsme na žďárském náměstí Republiky a mezi starou radnicí (pův. renesanční z přelomu 16. a 17.st.) a kostelem sv. Prokopa s opodál stojící kaplí sv. Barbory (kostel zmíněn 1391, kaple je z roku 1729) zašli do příjemné pizzerie Pod Věží.
Zbytek skupiny se plánovaně sešel ve Vodním domě, což je návštěvnické středisko evropsky významné lokality Želivka. Stojí u hráze vodní nádrže Švihov (známé spíš jako vodní nádrž Želivka) nedaleko Zruče nad Sázavou. Dům představuje vodu jednak jako životní prostor vodních rostlin a živočichů (součástí expozice je i mokřad či polder), jednak jako živel (k dispozici jsou různé vodní hračky-mlýnky, pumpy etc, pro děti se tudíž doporučuje náhradní oblečení:) ). Část expozice je věnována městečku Dolní Kralovice, které bylo zatopeno (podobně jako několik dalších obcí) při budování vodní nádrže Švihov (dokončena byla v roce 1975).
Po ubytování a vybalení si ještě část z nás prošla centrum Bystřice. Město bylo založeno ve 13.st. pány z Medlova, předky pánů z Pernštejna. Udělalo na nás velmi dobrý první dojem svou úpravností a množstvím zajímavých objektů. Na náměstí je hlavní stavbou majestátní kostel sv. Vavřince (pravděpodobně ze 13.st.), ve kterém zrovna probíhaly velkopáteční pobožnosti. V nejspodnější části náměstí napravo od kostela stojí budova Městské knihovny s amfiteátrem a nehezkou věží-zvonicí (stavba je z 90.let). Nalevo od kostela stojí zajímavá funkcionalistická budova České spořitelny s plastikami (architekt Jindřich Freiwald, 1932). Hned vedle ní je bývalá radnice, toho času Městské muzeum v Bystřici. Na náměstí se najdou i zajímavé sochy: do tváře sv. Cyrilu a Metodějovi na kašně (sousoší je z roku 1886) hledí rudoarmějec a partyzán z Památníku osvobození (1960). V horní části náměstí stojí Mariánský sloup z roku 1727. Mezi sloupem a kašnou je umělé vodní koryto, ve kterém brouzdají kovové volavky. Místo zastíněné nově vysázenými stromy musí být příjemné hlavně v horkých dnech.
Večer jsme strávili povídáním ve společenské místnosti.
15.4.2017 Bílá sobota
Vzhledem k odlišné fyzické výkonnosti jsme se na Bílou sobotu rozdělili do tří skupin. My čtyři jsme se rozhodli navštívit hrad Pernštejn, Mirek s Ondrou zvolili delší turistický výšlap a zbytek osazenstva zkombinoval pěší turistiku s mototuristikou.
Na hrad Pernštejn jsme vyrazili z parkoviště pod hradem nikoli nabízejícím se vláčkem, ale po svých. Stoupající cesta vede po NS Pernštejn. U zastavení NS „Výhled na vilu Mitrovských“ se otevírá výhled na vilu (postavena kolem roku 1850), ve které příležitostně pobývali Mitrovští, majitelé Pernštejna v letech 1818-1945. To už mezi stromy vykukoval Pernštejn. Hrad byl založen mezi lety 1270-85 pány z Medlova. Jméno hradu odkazuje na německé Bärenstein, tj. Medvědí kámen. Znak Pernštejnů (černá zubří hlava s houžví v nozdrách) je odvozen od legendy, podle které zakladatel rodu uhlíř Věnava ulovil v lese obrovského zubra a poté, co ho za houžev přivedl ukázat králi, byl povýšen do šlechtického stavu. Pernštejnové hrad vlastnili až do roku 1596, kdy ho museli z finančních důvodů prodat a v roce 1631 vymřeli. Až do příchodu výše zmíněných Mitrovských se na hradě vystřídalo několik majitelů.
Do hradu jsme vstoupili barbakánem a po zakoupení vstupenky na prohlídku pokračovali až na 5. nádvoří k hodinové věži, kde je začátek prohlídek a vedle které se dá nakouknout do nové hradní kaple s barokními freskami. Hrad působí dojmem, že se na něm něco neustále stavělo a přistavovalo (což byla, jak jsem se během prohlídky dozvěděla, ryzí skutečnost: kolem poloviny 16.st. nabádal Jan II. z Pernštejna své potomky: „…Nebude-li se míti co na něm (=Pernštejně) stavěti, nechť se něco boří a zase staví.“¹). Vypadá ale jako z pohádky, tudíž se zde i mnohé pohádky točily (z novějších třeba Šťastný smolař).
Prohlídkový okruh jsme si vybrali základní. Jmenuje se „Od gotiky do 20.století“ a trvá 80 minut. Během prohlídky jsme prošli prostory paláce včetně Tyrolského dvorku s věží Barborkou (což je věž původního hradu, dnes takřka splynulá s okolní zástavbou), okružní chodby, jejíž stěny jsou popsány úryvky z Ovidia, přijímacího sálu či štuky zdobeného Rytířského sálu. Vystoupali jsme též na hranolovou věž (též zvanou věž čtyř ročních období), spojenou s palácem můstkem. Věži chybí patro: přišla o něj během švédského obléhání v roce 1645.
Po prohlídce jsme ještě nakoukli do hradní hladomorny v přízemí hranolové věže, do zrekonstruované sýpky (je v ní umístěna zbrojnice Mitrovských) a prodejny suvenýrů, kde jsou vystaveny 3D modely Pernštejna a hradů v okolí. Dále jsme došli k rekonstruované baště z přelomu 15.-16. st. Z ní je pěkně vidět hrad i předhradí. Po starobylé kameny dlážděné cestě Kamenici (doložena je koncem 16.st.) jsme se vrátili zpět k autu. A ještě doplním, že jsme hrad navštívili na den přesně 15 let poté, co ho stihl požár v bývalé sýpce.
Od Pernštejna jsme se přesunuli do Dolní Rožínky (dříve též zvané Zámecká). Novodobě obec prosperovala díky těžbě uranu, ta se ale právě v těchto dnech zastavuje. Historicky je obec zajímavá tím, že od roku 1503 patřila Pernštejnům a posléze Mitrovským (od 1731). Ti kromě toho, že klasicistně přestavěli zdejší zámek (původně tvrz), založili u zámku anglický park (obojí na konci 18.st.). Dnes je v zámku umístěna škola. Na naléhání našich dětí jsme v Dolní Rožínce zašli do strašidelného zámku Draxmoor, umístěném v budově bývalé sýpky. Objekt působí na rozlehlé návsi vskutku strašidelně. Po jeho návštěvě jsme byli všichni poněkud v rozpacích, ačkoli strašidelný výtah byl celkem dobrý:)
Mirek s Ondrou se vydali na pěší výlet. Z Bystřice nad Pernštejnem se modré TZ vydali ke zřícenině hradu Aueršperk. Hrad byl založen asi v polovině 13.st. zřejmě Pernštejny, první písemná zmínka je z roku 1325. Název hradu je pravděpodobně odvozen z německého der Auerochse (=zubr), různé zdroje uvádějí starší jméno Bystřice. Hrad zanikl zřejmě počátkem 15.st. Odtud dále po modré došli do vsi Pivonice a odtud již po červené TZ vystoupali ke zřícenině hradu Zubštejn (o něm více níže). Ze Zubštejna zamířili ke třetí zřícenině na trase, k hradu Pyšolec nad přehradou Vír II. I tento hrad je pravděpodobně ze 13.st., písemně zmíněn je v roce 1350. Z Pyšolce zamířili do Víru, což je obec ležící mezi dvěma vodními nádržemi, a to Vír I (dokončena 1957, je zásobárnou pitné vody nejen pro okolní region, ale též např. Brno) a menší Vír II. (1954, vyrovnává odtok z nádrže Vír I). Odtud po dobrém obědě pokračovali na rozhlednu Karasín (o té také níže) a poté (částečně po silnici) zpět do Bystřice. V nohách měli kolem 25 km poměrně náročným členitým terénem.
Zbytek skupiny si udělal asi 10 km dlouhý okruh z Víru přes hrady Pyšolec a Zubštejn zpět do Víru. Ve Víru došlo i na shlédnutí produkce Vírského mlýnku, což je soubor dřevěných figurek poháněných vodou říčky Bystřice. Jde o repliku (2007) původního Navrátilova mlýnku, jehož originál je umístěn v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě. Pak následoval přesun auty k rozhledně Karasín, zkomplikovaný (a prodloužený) uzávěrou silnice mezi Bystřicí a Vírem.
Večer jsme strávili opět ve společenské místnosti. Povídalo se a hrály se deskové hry. Mirek zahrál na kytaru, ale problematická akustika místa ho od dalšího hraní bohužel nadobro odradila:(
16.4.2017 Velikonoční neděle
I v neděli jsme se dělili do tří skupin.
My čtyři jsme se nejdříve vydali ke zřícenině hradu Zubštejn. Od parkoviště v Pivonicích je to asi půl kilometru do kopce. Na místě bylo živo, hrad je evidentně oblíbeným cílem výletníků. Zubštejn se původně jmenoval Lápis či Kámen. Postaven byl asi kolem roku 1330 pány z Pernštejna. Písemně zmíněn je roku 1344, jako pustý je uváděn ke konci 16.st. Z hradu se dochovaly zbytky paláce s dvěma klenutými podlažími, zbytky vstupní věže, hradeb a studna. K vidění je tu také výstava obléhacích strojů, třeba obléhací věž.
Ze Zubštejna jsme pokračovali k rozhledně Karasín. Rozhledna stojí na kopci Přední skála (712 m). Je z roku 2002 a měří 28 m. Pod rozhlednou je malé bistro, kde jsme si dali čaj a kávu. Z rozhledny je krásný výhled do krajiny. Byla tady tentokráte velká zima a vítr, chvíli dokonce sněžilo (!).
Z Karasína jsme se vrátili zpět do Bystřice, navštívili místní informační centrum a a po dobrém obědě Městské muzeum. To je malé, ale příjemné. Má několik stálých expozic: dětem se líbily expozice „Živé ryby na Vysočině“ a „Stará škola“. Další expozice se zabývají třeba historií těžby uranu na Vysočině nebo národopisem. Pro mě osobně byla zajímavá sbírka plakátů a obrazů z 50.let.
A protože nám po návštěvě muzea zbyl ještě čas, zajeli jsme do nedalekého Dalečína a prohlédli si zbytky hradu. Hrad Dalečín je písemně zmíněn v roce 1358, jako pustý je uváděn koncem 16.st. Z hradu se zachovala mohutná plášťová zeď. Hned vedle hradu stojí bývalý zámek, upravený v 19.st. v tyrolském stylu. Obec má příjemnou atmosféru, leží schovaná a polozapomenutá v hlubokém údolí.
Zbytek osazenstva odjel před desátou vlakem do Nedvědic. Cestou k nádraží se šlo pohádkovou alejí, což je cesta lemovaná dřevěnými sochami pohádkových bytostí. U cesty stojí též velká socha zubra. Jak jinak:)
Mirek s Ondrou se opět vydali na pěší výlet. Od nádraží vyrazili po NS Pernštejn ke krytému mostu na okraji osady Pernštejn. Kolem studánky s milým názvem Korejtko došli k vyhlídce Výří skála a kolem hradu Pernštejn se vrátili zpět do Nedvědic.
Zbytek výpravy po prohlídce Pernštejna a obědě v Nedvědicích došel po červené TZ do Černvíru, kde je k vidění dřevěný krytý most z roku 1718. Odtud pokračoval do Doubravníku. V Doubravníku stojí kostel Povýšení sv.Kříže, stavěný od roku 1353 na místě klášterního kostela z období kolem roku 1230. V kostele byla hrobka Pernštejnů, tu ale v roce 1645 vyplenili švédští vojáci (k vidění je několik mramorových náhrobků Pernštejnů). V letech 1859-67 byla ke kostelu přistavěna novogotická hrobka Mitrovských.
Návrat domů byl opět vlakem. A protože také zbýval čas, zastavili se Lenka, Martina a Martin v Centru Eden. To je budováno na místě hospodářského dvora z 15.st. od roku 2000. Jeho součástí je mj. skanzen Horácká vesnice (stavby ve skanzenu jsou stavěny nově dle dobových předloh). Právě zde probíhal (spíše končil) velikonoční program. Mj. zde byla k vidění výroba velikonočních vajíček na 3D tiskárně. Tak mohou vypadat lidové tradice v 21.století:) Úplně netradičně.
Večer jsme se opět sešli u veselého kalíšku a deskových her ve společenské místnosti.
17.4.2017 Velikonoční pondělí
Ráno jsme sice museli balit, ale čas na pomlazení dámské části výpravy se samozřejmě našel.
My čtyři s Ondrou jsme mířili rovnou do Prahy a doufali jsme, že nám auto vydrží. Martina s rodinou zamířili do Hlinska a prohlédli si hlinecký Betlém, což je soubor roubených lidových staveb v centru města (stavěny byly od pol. 18.st.). A protože lidových staveb není nikdy dost, pokračovali dále do skanzenu Veselý kopec. Zbytek výpravy po zastávce u Žižkovy mohyly v Přibyslavi (viz výše) směřoval do Prahy. Dlužno podotknout, že chladné počasí v pondělí doplnil déšť a počasí tak k výletu cestou domů příliš neponoukalo.
Velikonoce 2017 byly za námi. Ale další akce před námi!
Pro zájemce doplňuji několik zajímavých webů:
¹citace z brožury Pernštejn, nakladatelství GLORIET s.r.o. ve spol. s NPÚ Brno
Napsat komentář