04-22-2017 Džbánsko

Za Mutějovicemi

Celodenní pěší výlet.

Trasa výletu: Mutějovice ŽST – zelená TZ – Bývalý důl Perun-rozc. – žlutá TZ – Džbán rozc. (nejvyšší bod Džbánu, 536 m) – červená TZ – U Markéty – zelená TZ Dolní Ročov (klášter augustiniánů, založený 14. st., konventní budova přestavěna A. Luragem dle plánů K.I.Dientzenhofera, klášterní chrám Nanebevzetí P. Marie z 18. st. postaven dle plánů K.I.Dientzenhofera) – Ročov – zřícenina hradu Pravda – modrá TZ – Rovina-rozc. – žlutá TZ – Kounovské kamenné řady – Mutějovice ŽST

Účastníci: Bohdana, Lenka, Katka, Martina+Tomík, Jára+Vojta, Libor, Ondra, Vláďa (10)

Dubnový výlet měl všechny předpoklady proto, aby se na něj všichni dopředu těšili: odjíždělo se skoro o půlnoci, mělo být chladno a pršet a na trase nebyla žádná hospoda. Nikdo tudíž nepředpokládal, že si trasu budeme ještě prodlužovat (šli jsme kvůli počasí celkem svižně) a nakonec našlapeme 25 km!

Sraz účastníků výletu byl v 6:45 u pokladen na Masarykově nádraží, odjíždělo se v 7:02 vlakem směr Rakovník. Po přestupu v Lužné u Rakovníka (příjezd 8:19, odjezd 8:23) jsme v Mutějovicích-zastávce vystoupili v 8:31. Hned jsme vyndavali deštníky a pláštěnky, protože pršelo a foukal vítr. Vyšli jsme po neznačené polní cestě, která nás za chvíli dovedla do Mutějovic. Mutějovice jsou chmelařská obec, zajímavá množstvím domů stavěných z opuky. Na trase zelené TZ, po které jsme z Mutějovic vyrazili, stojí v současné době opravovaná kaple sv. Prokopa, u které jsme se na chvilku zastavili. Stavěna byla od roku 1740 jako dík za překonání morové epidemie. V obci stojí ještě starší kostel sv. Václava ze století 14., ten jsme ale minuli.

Zelená TZ nás cestou mezi chmelnicemi vedla dále k mutějovickému Čertovu kameni. Vlastivědný sborník Naše obec Mutějovice, sestavený v letech 1909-11 místním učitelem Karlem Aloisem Polánkem a jeho žáky, obsahuje dvě verze příběhu o čertovi a Čertovu kameni. V obou jsou čertovy zlé úmysly (zavalení studny v blízkých Pnětlukách či rozbití svatopetrského chrámu v Římě (!) ) zhaceny kohoutem, který potřetí zakokrhá právě ve chvíli, kdy čert míjí Mutějovice a je tak donucen odhodit kámen v místě, kde se nachází dnes.

Od Čertova kamene jsme šli k rozcestí u bývalého dolu Perun (těžilo se tady černé uhlí). Zde si někteří posteskli, že mineme zříceninu hradu Džbán. Aby smutek nebyl tak velký, náčelník hradu věnoval pár slov: založen byl pravděpodobně kolem poloviny 13.st., opuštěn byl brzy, snad už koncem 13.st. V době halštatské zde bylo hradiště. Do dnešní doby se z hradu zachovaly zbytky zdí a věží.

Dále jsme pokračovali po žluté TZ k rozcestí Džbán těsně pod stejnojmenným vrcholem (536 m). Červená TZ nás posléze po silnici dovedla do obce Třeboc. Od rozcestí Na Hýži kousek za obcí jsme jsme šli po dlouhém hřebeni, který jsme opustili na rozcestí U Markéty. Po zelené TZ jsme sešli do Ročova, kde stojí augustiniánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Klášter byl založen v roce 1373, původně se jmenoval Področov. Klášterní kostel byl vysvěcen roku 1750 (Kilián Ignác Dientzenhofer, později Anselmo Lurago). Postaven byl na místě staršího gotického kostela. Uvnitř se nachází Področovská Panna Maria (milostná gotická Madona z konce 14.st.), za níž putovala do Ročova procesí a místo tak sloužilo též jako poutní. Klášter byl zrušen v rámci Akce K v roce 1950, posléze byl využíván k různým účelům. Klášter byl navrácen Řádu sv. Augustina, je ale v zanedbaném stavu.

Když jsme dorazili ke klášteru, zrovna se zde pracovalo. Jak jsem posléze pochopila, pracovali zde dobrovolníci (zjišťovala jsem původně, zda se dá dostat do klášterního kostela: dá, klíče jsou k vyzvednutí v domě kousek od kláštera, možnost návštěvy jsme ale nakonec nevyužili). Prohlédli jsme si areál alespoň zvenku. V průčelí kostela se nachází mj. socha sv. Augustina (pro zájemce: Svatý Augustin se narodil ve 4.st. v dnešním Alžírsku. Ač do svých 33 let vedl život prostopášný, po křtu se stal biskupem a významným křesťanským filozofem a teologem.) a jeho matky sv. Moniky. Sv. Augustin bývá zobrazován s knihou, psacím brkem nebo hořícím srdcem, augustiniáni podobně používají ve svém znaku otevřenou knihu a planoucí srdce proniknuté šípem (tj. slovo Boží pronikající srdce jako šíp). Poté, co jsem povyprávěla (opět s deštníkem nad hlavou) o historii kláštera, zasedli jsme ke krátké svačince. Dohlížel na nás kamenný sv. Jan Nepomucký, takže jsme byli v dobrých rukách – možná zařídil, že už nám dále nepršelo:)

Následoval prudší výstup pře obec Ročov k ŽST Solopysky (stanice leží na okraji obce) a pak cesta chvíli po silnici a chvíli lesem až ke zřícenině hradu Pravda. Jára s mojí drobnou dopomocí povyprávěl o historii hradu. Hrad byl založen kolem pol. 15.st. zřejmě na místě staršího opevněného sídla snad z pol. 14.st., nebyl ale dosud archeologicky prozkoumán. První písemná zmínka o hradě je z roku 1523, v roce 1593 je uváděn jako pustý. Dochovaly se zbytky paláce a budovy s portálem. Hrad je zajímavý z hlediska opevnění: vzhledem k rozvoji dělostřelectva v 15.st. disponoval kromě tradičních hradeb, příkopu a valu dalším mohutným valem s postranními baštami v předhradí (tento val a zbytky jedné z bašt jsme si prohlédli). Hrad přitahoval svým názvem: scházeli se tu obrozenci a v 19.st. se zde konaly tábory lidu. My jsme se tu setkali s účastníky orientačního běhu, kteří na hradě hledali kontroly.

Hrad Pravda (vpravo zbytky paláce)

Původně jsme zamýšleli sejít z Pravdy k ŽST Domoušice a tam výlet ukončit. Vzhledem k tomu, že se počasí umoudřilo a měli jsme ještě dost času, rozhodli jsme se vydat dále ke kounovským kamenným řadám. Pokračovali jsme tedy po modré TZ (souběžně s NS Kounovské kamenné řady) a prudkým svahem vystoupali k hradišti Rovina (osídleno bylo v době bronzové). Odtud je to kousek po žluté TZ k “českému Stonehenge”, jak kamenné řady u Kounova nazval náčelník. Je zde 14 neúplných rovnoběžných řad křemencových kamenů, celkově kolem 2000 kusů. Stáří, účel ani původ řad nejsou známy. Teorií je celá řada, od pravěkého závodiště přes kultovní místo po vymezení hranic polí. Kromě řad je zde ještě 5 větších kamenů, dva z nich mají jméno: Pegas a Gibon (ten jsme v lesním porostu objevili). V blízkém altánku jsme následně posvačili.

Od kamenných řad jsme sešli k ŽST Mutějovice, kde výlet skončil. Do odjezdu vlaku byl ještě čas; ten jsme strávili v útulné nádražní čekárně. V 16:17 jsme odjeli do Rakovníka (16:50), kde jsme zašli do příjemné restaurace Bazén na rychlé občerstvení. V 17:40 jsme odjížděli do Prahy, na Hradčanské jsme byli v 19:11. Cestu nám zpříjemňovala mladá rozesmátá řidička autobusu, která si pouštěla hudbu a zpívala si. Proč ne. Pěkné zakončení hezkého výletu to bylo:)

Trasu výletu si na mapě můžete projít tady.