Výlet z Bakova nad Jizerou do Mnichova Hradiště.
Trasa výletu: Bakov nad Jizerou žst. – Zvířetice (zřícenina gotického hradu, volně přístupné s krásným výhledem) – Bakov nad Jizerou – Rečkov (národní přírodní památka a úpravna vody) – Klokočky (bývalé poutní místo s kaplí sv. Prokopa, pramen, bývalá lázeňská budova) – Maníkovice (bývalý lovecký zámeček) – Kláštera Hradiště nad Jizerou (na troskách klášterního chrámu byl vystavěn renesanční zámek a ten následně přeměněn v 19. století na pivovar) – Mnichovo Hradiště (zámek, městská památková zóna, novorenesanční radnice)
Účastníci: Bohdana, Jarka, Katka, Markéta, Martina, Dana+Jarda, Matouš, Mirek, Petr, Vláďa (11)
Náš únorový výlet začal srazem v 7 hodin ráno na hlavním nádraží v Praze. V 7:19 jsme odjížděli rychlíkem Jizera do Bakova nad Jizerou. Tady na nás už čekal Matouš, aby se zase jednou připojil k naší výpravě.
Už z bakovského nádraží je vidět zřícenina hradu Zvířetice. Modrá TZ nás k ní vedla nejdříve po silnici, ze které jsme posléze odbočili doprava a krátce vystoupali na prostranství před hradem. Hrad Zvířetice byl založen ve 14.st. pány z Lemberka. Po nich byli majiteli Vartenberkové (1528), kteří hrad přestavěli na renesanční zámek. Posledními majiteli byli Valdštejnové. V roce 1693 zámek vyhořel, v té době už ale sloužil pouze jako sídlo správy panství (Valdštejnové přesídlili na zámek v Mnichově Hradišti). Po opravě bohužel následoval další požár (1720) a zámek už zůstal opuštěn.
Po můstku jsme nejdříve zamířili na hradní nádvoří. Tomu dominuje hradní věž, v zimě bohužel omezeně přístupná. I tak je z ní ale pěkně vidět na celou zříceninu. Pak jsme si zříceninu důkladně prošli: kromě věže jsou tu k vidění zbytky barokní kaple (1653), starého paláce se sklepy a renesančního paláce podél hradního příkopu. V bývalé hradní jízdárně dnes funguje hotel Hrad Zvířetice, který se specializuje na svatební obřady. A dole pod hradem sídlí turistické informační centrum Zvířetice, kde se dá shlédnout film o tom, jak asi vypadaly Zvířetice v době kolem roku 1683 (Zvířetice 3D). IC je bohužel během zimy uzavřené.
Od hradu jsme se vrátili stejnou cestou k bakovskému nádraží a pokračovali dále přes most přes Jizeru do Bakova nad Jizerou (Backofen an der Iser, což znamená pečicí trouba či pec). Historie Bakova začala pravděpodobně ve 13.st. Ves byla poddaná nejdříve cisterciáckému klášteru v Hradišti, posléze majitelům Zvířetic. Novodobě se zde vyrábělo rákosové a proutěné zboží.
Na kraji města jsme opustili modrou TZ a pokračovali dále po červené TZ nejdříve Jungmannovou a posléze Boleslavskou ulicí. Na ní jsme narazili na gotickou hřbitovní kapli sv. Barbory (16.st.) s reliéfní renesanční hřbitovní branou z roku 1558. Hřbitov samotný už neexistuje, zajímavá o samotě stojící brána působí opuštěně (nebylo tak tak ale ještě poměrně nedávno, viz foto níže). Na nedalekém hlavním bakovském Mírovém náměstí má turista pocit, že se tady toho za posledních sto let opravdu hodně změnilo (zejména na SV straně náměstí si „bagr zařádil“). Dojem zachraňují sloup Nejsvětější Trojice (1727) a zejména kostel sv. Bartoloměje v severním výběžku náměstí. Ten je pozdně gotický (stojí na místě staršího kostela: právě tady vznikl Bakov jako rybářská a hrnčířská osada), později několikrát přestavovaný. Závěr kostela působí hmotně (jak jsem se dočetla, má kostel plochý strop-dovnitř se nám bohužel nahlédnout nepodařilo), průčelí má zubatě stupňovitý štít. U kostela funguje v bývalé staré škole turistické informační centrum, knihovna a Muzeum Bakovska.
Z náměstí jsme pokračovali po červené TZ (je značena též jako Zlatá stezka Českého ráje či Svatojakubská cesta). Ta nás po silnici dovedla k silničnímu mostu přes Jizeru. Most je z roku 1928 a je z něj vidět vodáky neoblíbený jez Malá Bělá s objektem malé vodní elektrárny. Prošli jsme vesnicemi Malá Bělá a Nová Ves u Bakova a pokračovali k rozcestí Velký Rečkov. Tady jsme odbočili k vodárně Rečkov.
Od vodárny jsme se vrátili zpět na červenou TZ, která od rozcestí Velký Rečkov sleduje trasu NS Klokočským lesem. Lesní cesta nejprve prochází NPP Rečkov, přibližuje se k potoku Rokytka a končí u kaple sv. Prokopa. Tabule NS jsou doplněny dřevěnými sochami, představujícími tajemné postavy Klokočského lesa. Zároveň tu jsou zastavení křížové cesty.
Na rozcestí Klokočka-kaple jsme si u lavice připravené zde pro turisty udělali občerstvovací pauzu. Svítilo sluníčko, ale kvůli vysoké namrzlé vrstvě sněhu se stejně sedět nedalo a museli jsme u jídla stát. Od rozcestí to bylo kousíček ke kapli sv. Stapina na Klokočce (sv. Stapin je ochránce před dnou) nebo též sv. Prokopa (vysvěcena byla na den sv. Prokopa), postavené v letech 1724-30 nákladem Marie Markéty Valdštejnové nad pramenem léčivé vody. Ta měla údajně uzdravit jednoho z Valdštejnů ze dny; Klokočka se následně stala vyhledávaným lázeňským místem. Bývalý lázeňský dům je od roku 1832 využíván jako myslivna. Stojí za plotem: obora Klokočka byla zřízena v roce 1824 z iniciativy Valdštejnů, chovají se zde daňci a je nepřístupná.
Od kaple jsme pokračovali stále po červené TZ do Maníkovic. Zde stojí opravený barokní zámeček, užívaný též jako lovecký zámeček či hájovna, z roku 1711. Staviteli byli opět Valdštejnové. Na okraji Kláštera Hradiště nad Jizerou jsme narazili na pomník z roku 1868, který připomíná oběti bitvy u Mnichova Hradiště dne 28.6.1866. Bitva byla součástí prusko-rakouské války. Rakouské vojsko, vedené Eduardem Clam-Gallasem, zde celkem drtivě prohrálo.
Ze silnice do Kláštera Hradiště nad Jizerou (takto zvláštně se obec jmenuje, německý název je jasnější, Kloster an der Iser) už byl krásně vidět areál bývalého kláštera. Nejdříve jsme ale zamířili do restaurace Skála, a to na ochutnávku piva z místního Pivovaru Klášter. Restaurace se nachází v prostorách cisterciáckých ve skále vytesaných chodeb, pozdějších pivovarských sklepů. Nutno dodat, že hospoda má dobrou atmosféru a pivo je prý také dobré-nepila jsem, tedy pouze tlumočím mínění těch, co ochutnali.
Po krátké občerstvovací pauze jsme pokračovali obhlídkou areálu bývalého cisterciáckého kláštera Hradiště. Ten byl založen zřejmě roku 1145 rodem Markvarticů. V roce 1420 byl klášter Hradiště vypálen Orebity a nebylo již obnoven. V roce 1566 zde byl vystavěn renesanční zámeček s malým pivovarem. V roce 1852 byl celý areál Valdštejny přestavěn na pivovar. Ten v roce 1869 vyhořel, v letech 1920-21 proběhla jeho další přestavba. Z klášterního kostela se dochoval pouze vstupní zdobený gotický portál, dobře viditelný od současné vstupní brány do pivovaru.
Dnes místo vypadá bizarně, mísí se tu různé stavební styly, vše je zasazeno do prostředí fungujícího pivovaru. Takže se nedivte, že se vedle gotického portálu tyčí basy piv. Od brány jsme kolem kostelíku Narození Panny Marie (je z roku 1560, stojí ale na místě starší stavby) sešli do klášterní zahrady (takto je místo označeno v mapě, prakticky jde ale o parčík s několika sochami) a na terasu, ze které je vstup do krypty budované od 12.st. (fotografie z interiéru tady) a též pěkný výhled na nedaleký zámek v Mnichově Hradišti.
Z Kláštera Hradiště jsme převážně po silnici pokračovali po červené TZ na okraj Mnichova Hradiště (Münchengrätz) a posléze po modré k zámku. Město, jak název ostatně napovídá, bylo založeno cisterciáky z Kláštera Hradiště, první písemná zmínka je z roku 1279. Zámek Mnichovo Hradiště postavil pozdější majitel města Václav Budovec z Budova (Budovcové z Budova vlastnili město od roku 1579), jehož život skončil na Staroměstském náměstí v Praze v červnu roku 1621 a jehož majetky po popravě žily dále, a to v rukách Valdštejnových. Valdštejnové zámek drželi až do 20.st., kdy byl konfiskován Benešovými dekrety.
Současná podoba zámku je z přestavby v letech 1697-1703. Z dějin zámku uvedu, že se tu v roce 1833 k jednání sešli rakouský císař František I., ruský car Mikuláš I. a pruský korunní princ Bedřich Vilém, aby obnovili Svatou alianci. Před zámkem je malá francouzská zahrada se salla terenou. Od ní je to kousek k zajímavému kapucínskému klášteru. Kostel sv. Tří králů byl postaven v letech 1694-99, klášter byl založen v roce 1697. Od roku 1724 je součástí kostela i kaple sv. Anny, do které byly v roce 1784 ze zrušeného valdického kláštera přeneseny ostatky Albrechta z Valdštejna a jeho ženy. Od roku 1934 je v kapli umístěn Valdštejnův náhrobek z červeného mramoru. V kostele se nachází lapidárium.
Od zámku jsme po zelené TZ spěchali na náměstí, kde jsme doufali najít hospodu. Náměstí z velké části zabírá neorenesanční budova radnice z 90.let 19.st. (taktéž sídlo turistického IC a divadla), najde se tu ale i pár dalších zajímavých domů, třeba budova záložny z roku 1915 (dnes pošta) se sochami od Ladislava Šalouna.
Nakonec jsme zakotvili v restauraci U Karlových Varů. Času bylo tak akorát, abychom se najedli a nemuseli spěchat na vlak. Odjížděli jsme v 16:58 rychlíkem Jizera, který na Masarykovo nádraží dorazil deset minut po půl sedmé.
Trasa výletu je na mapy.cz k dispozici tady.
Napsat komentář