01/02-2017 Běžkařské výlety

Letošní zimu je opravdu zima, tj. je sníh a mrzne, tedy jsme po delší pauze opět podnikli výlety na běžkách. Šlo o akce dohodnuté na poslední chvíli, včetně trasy a účastníků. První výlet směřoval do Jizerských hor, druhý do hor Krušných.

22.1.2017 Jizerské hory

Účastníci: Bohdana, Lenka, Ondra

Délka: kolem 22 km

Luxusní doprava autem do Bedřichova a zpět. Spousta sněhu, modrá obloha a sluníčko, teplota kolem -5°C. Trasy perfektně upravené, lyžařů tak akorát. Turistickým tempem jsme si udělali okruh z Maliníku přes Olivetskou horu, Kristiánov a Šámalovu louku zpět na Maliník. Detailně zde. Fotek jsme moc nestihli:( Výlet jsme zakončili v cukrárně v Liberci.

5.2.2017 Východní Krušné hory

Fojtovická pláň mezi Komáří hůrkou a Habarticemi

Účastníci: Bohdana, Katka, Martin, Mirek, Ondra

Délka: kolem 23 km (Katka o 7 km více)

Sraz účastníků byl ráno v 7:15 na hlavním nádraží, odjíždělo se v 7:28 rychlíkem Ohře do Teplic v Čechách (9:03). V Teplicích jsme (k naší škodě) pouze proběhli nádražní budovou: odbavovací hala je totiž nádherně vyzdobená. Spěchali jsme najít zastávku autobusu, který nás měl vyvézt na hřeben Krušných hor ke Komáří vížce (odjížděl 9:15, na místě jsme byli v 9:49).

Budova vlakového nádraží mi připadala natolik zajímavá, že si neodpustím pár slov k její historii. Jak jsem se dočetla, měla být od počátku výkladní skříní soukromé společnosti Ústecko-teplické dráhy (Aussig-Teplitzer Eisenbahn), která budovala železniční trať v Podkrušnohoří. Architektem se stal Josef Turba. Budova byla postavena v tzv. arkádovém slohu (Rundbogenstil), připomínajícím sloh novorománský. Nádraží začalo sloužit veřejnosti v roce 1858. Pro zájemce více zde (včetně fotografií interiéru). V současné době je budova nádraží v poměrně špatném stavu. Dojem zašlé slávy umocňuje socha pionýrky z 50. let umístěná před budovou. Donedávna měla pionýrka společnost, sochu dělníka ale srazilo na podzim roku 2016 auto. Nezoufejte, možná bude replika!

Nádraží Teplice v Čechách dnes a kolem roku 1900 (repro ze stránky teplice-teplitz.net). Vpravo detail sochy pionýrky z 50. let (na fotografii vlevo se dá socha pionýrky rozeznat, stojí vpravo před hlavním vchodem)

Z autobusu jsme vystoupili do husté mlhy, viditelnost byla silně omezená. Kolem kaple sv. Wolfganga (původně gotická ze 14.st., po zničení během 30ti leté války obnovena koncem 17.st., další renovace proběhla v roce 2000; ještě doplním, že sv. Wolfgang byl řezenský biskup, který se zasadil o založení biskupství v Praze v roce 973) jsme pěšky došli k hotelu Komáří vížka, který se náhle vyloupnul z mlhy. Komáří hůrka (jak se kopec, na kterém Komáří vížka stojí, jmenuje, je vysoká 807 m) je spojena s dobýváním cínu a mědi. Od poloviny 16.st. tady stála zvonice, která horníkům oznamovala začátek a konec směny či jiné události. Rozhledna Komáří vížka byla postavena v roce 1857 (je t.č. nepřístupná, historická podoba tady). Lanovka z Krupky na Komáří vížku byla uvedena do provozu v roce 1953. A ještě k názvu hory: původní německé Mückenberg či Mückenthürmchen dalo doslovným překladem vzniknout současnému českému názvu (die Mücke=komár). České zdroje správnost překladu občas zpochybňují (našla jsem třeba variantu o vrtošivé hoře (z německého die Mucken=vrtochy) nebo variantu o hoře myků=slovanských pohanských knězů (?), kteří zde obětovali bohům). Na německých webech (třeba zde) se objevuje příběh o zloději z Fojtovic prokletém stařenou, které ukradl jedinou krávu: „Ať tě komáři uštípají než se dostaneš na vrchol hory!“ I objevilo se mračno komárů… a osud zlodějův byl zpečetěn. Tak si vyberte!

Nebylo nám úplně jasné, kde Krušnohorská magistrála začíná, tedy jsme oslovili jednoho z (nemnoha) běžkařů, který přicházel naším směrem. Běžkař byl z Německa, domluva ale byla jasná: byli jsme na správném místě. Výlet začínal poměrně prudkým sjezdem do mlhy, který jsem já nepříliš úspěšně zvládla a ještě dnes (tj. 3 dny poté) mě z pádu bolí pozadí:(. Pokračovali jsme v mlze Fojtovickou plání (rozsáhlá náhorní planina) kolem zaniklé obce Habartice (připomínány 1363, zanikly po 2.sv. válce) až na okraj Adolfova (založen 1833). Zde jsme prudce zabočili doleva a našli místo v závětří, kde jsme lehce posvačili a popili čaj. Počasí se mezitím umoudřilo a viditelnost se značně zlepšila, takže jsme měli u svačiny výhled na Komáří vížku.

Až do Adolfova jsme cestou občas potkávali běžkaře (české i německé), za Adolfovem jsme už ale pokračovali takřka osamoceně. V jednom místě křížil klesající cestu potok, což jsem nejenom já vyřešila řízeným pádem. Terén začal být členitější (více se střídala stoupání a klesání) a sněhu bylo místy méně. Za Krásným Lesem jsme tunelem překonali křížení magistrály s dálnicí D8. Kolikrát se vám stalo, že jste na běžkách podjížděli dálnici?

Na cestě z Adolfova do Krásného Lesa

Mezi Krásným Lesem a Petrovicemi magistrála překonává tzv. Mordovou rokli. kudy kdysi vedla pašerácká stezka a kde stával hostinec „U Bruna“. Při stoupání z rokle k Mordovně (625 m) se na chvíli objevil kus modré oblohy a sluníčko. Cestou mezi pastvinami jsme následně dorazili do Petrovic, kde jsme překonali silnici a pokračovali dále na Tisou. V Tisé jsme vyjeli kousek od zastávky Tisá-statek, odkud nám za 10 minut odjížděl autobus do Ústí nad Labem (v 15:40), takže jsme akorát stihli nasoukat běžky do vaků a přidat vrstvy oblečení.

Kousek modré oblohy a sluníčko pod Mordovnou

V Ústí jsme vystoupili u divadla (16:20) a pěšky došli přes hlavní ústecké Mírové náměstí (cestou jsme viděli kabiny lanovky na Větruši v akci!-tento zážitek nás dle plánu čeká na jaře) a kolem kostela sv. Vojtěcha k hlavnímu nádraží. Protože do odjezdu vlaku zbývala ještě více než půlhodina, já s Katkou a Mirkem jsme zasedli v blízké Bageterii Boulevard na něco menšího k jídlu. Teplá bageta (a teplo vůbec) přišly k chuti. Po celodenním pobytu venku jsme byli prochladlí, ačkoli den nebyl mrazivý a teplota se celý den pohybovala nad nulou.

Odjížděli jsme rychlíkem Svatava v 17:15, v Praze-Holešovicích jsme vystupovali kolem 18:17. V nohách jsme měli kolem 23km (Katka asi o 7 více, protože si trasu dobrovolně prodlužovala).

Ještě doplním, že na trase výletu jsme narazili na 2 naučné stezky: Příhraniční hornickou NS u Komáří vížky a NS Zapomenuté pohraničí (po ní jsme jeli mezi Adolfovem a Petrovicemi).

Trasa výletu je k dispozici zde.

Skol!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.