06-24-2017 Na hřeben Krušných hor

Výhled od Komáří vížky do podhůří Krušných hor

Celodenní pěší výlet do okolí Krupky.

Trasa výletu: Krupka – Bohosudov – Kyšperk (zřícenina gotického hradu) – Fojtovická pláň – Komáří hůrka 808 m (místo dalekého rozhledu, chata s rozhlednou) – varianta kratší: po žluté zpět do Krupky (stopy po dolování, prohlídka štoly Starý Martin) – varianta delší: Příhraniční hornickou stezkou – Sedmihůrská vyhlídka – Pod Loupežníkem – Krupka (staré hornické město, historické centrum se zříceninou gotického hradu Krupka, s řadou kostelů a památných domů, oblastní muzeum)

Účastníci: Bohdana, Katka, Lenka, Martina, Dana+Jarda+Ondra, Mirek, Ondra, Petr, Vláďa (11)

Výletem do Krušných hor končila naše letošní turistická sezóna. Na hlavním nádraží jsme se na obvyklém místě sešli v 7:10. Kávoví závisláci skočili do oblíbeného bistra a v 7:28 jsme vyrazili oblíbeným rychlíkem Ohře (letos jsme jím cestovali již potřetí) do Ústí nad Labem (8:40). Po krátkém čekání jsme přestoupili na osobní vlak směr Most (odjezd 8:58) a v 9:13 vystoupili v naší cílové stanici Krupka-Bohosudov. Přes časnou hodinu bylo už celkem teplo. Čekal nás velmi teplý letní den s výstupem na Komáří hůrku.

Horník je světa pán aneb na skok v 50. letech (mozaika na nádraží ČD v Ústí nad Labem, 1956, autor děčínský malíř Josef Menš)

Krupka (německy Graupen) je velmi zajímavé městečko s mnoha památkami. Jak píší na wikipedii, název města je odvozen od slova krupý, což znamená rozlehlý. Městečko je prvně písemně doloženo až v roce 1330, dolovalo se zde ale nesporně dříve. Šlo nejprve o cín a stříbro, novodobě též wolfram a molybden.

Od železniční stanice jsme se vydali na Mariánské náměstí v Bohosudově (centrální část Krupky), k němuž přiléhá bazilika Panny Marie Sedmibolestné. Bazilika je významným poutním mariánským místem (německý název je Mariaschein). Postavena byla v letech 1702-6 na místě staršího kostela z roku 1507, vzniklého rozšířením kaple z roku 1426 (snad). Staviteli barokní baziliky s ambitem byli litoměřičtí Giulio a Octavio Broggiové. Ještě před kaplí tady dle legendy stávala stará vykotlaná lípa, do níž ukryly řeholnice z husity vypáleného kláštera ve Světci u Bíliny sošku Bolestné Panny Marie. Na témže místě později napadl had dívku žnoucí trávu, otočil se ale náhle proti lípě a zmizel, aniž dívce ublížil. Soška v lípě byla díky této události nalezena a přenesena do kostela v Krupce. Do staré lípy se ale sama zázračně vracela.

Spolu s bazilikou byla počátkem 18.st. vybudována nová jezuitská rezidence (jezuité od sv. Klimenta v Praze sem byli uvedeni v roce 1587) a školní budova. Areál spravují jezuité znovu od roku 1991. V roce 1924 byla bazilika povýšena na basiliku minor

Od baziliky jsme kolem bývalé plovárny a dále po modré TZ (vpravo od cesty na nás vykouknul gotický hřbitovní kostel sv. Anny z roku 1516) došli k secesnímu evangelickému kostelu sv. Václava a krupskému hradu. Jeho prohlídku jsme si ale nechali až na odpoledne a spěchali jsme dále po modré značce a za obcí po trase NS Velký Permoník ke štole Starý Martin. Štola je přístupná s průvodcem. Vybaveni přilbami a přioděni (ve štole je teplota kolem +8°C) vyrazili jsme v 10:30 zdolat cca 1,2 km prohlídkové trasy (jde se 600 m jedním směrem a stejnou cestou zase zpátky). Štola začala vznikat na cínové žíle Lukáš pravděpodobně ve 14.st. Z období po polovině 15.st. existují písemné záznamy o ražbě dědičné štoly Dürrholz (česky Duršlovka, v němčině dürr=suchý, das Holz=dřevo), která odvádí důlní vodu ze štoly Martin. Štola Starý Martin byla definitivně opuštěna v roce 1956, návštěvníkům je otevřena od roku 2000. K vidění byly během prohlídky třeba ukázky historických předmětů užívaných při těžbě, cínová ruda (v tomto případě kasiterit), krápníky, ukázky způsobů dobývání či busta Klementa Gottwalda, známého příznivce horníků.

Po příjemném ochlazení a krátké svačince nás čekal výstup na hřeben Krušných hor. Cesta vedla dále po NS kolem bývalých štol Preisselberg I, II a III a kolem Preisselbergské pinky (výraz pinka označuje menší a mělčí propadlinu vzniklou následkem důlní činnosti, slovo vzniklo z německého výrazu pro tentýž jev die Pinge=die Binge). Po žluté TZ jsme pak dorazili ke kostelu sv. Wolfganga a na Komáří hůrku (807 m) s hotelem Komáří vížka.

Hotel byl otevřen, lanovka jezdila, turistů zde byla přehršel. Na vyhlídce u hotelu fungovalo občerstvení, u kterého jsme se zastavili a na chvíli poseděli. Výhled byl dobrý a daleký. Kdo si chce více počíst o Komáří hůrce, toho odkazuji na stránku o našem únorovém běžkařském výletě. Tehdy byla ovšem podstatně horší viditelnost. Konečně jsem tedy spatřila místa, na kterých jsem sebou v únoru několikrát praštila! Tentokrát byl pro mě sestup po zelené TZ směrem k Fojtovické pláni výrazně pohodlnější.

Pohled z Komáří hůrky západním směrem (na centrální část Krušných hor)
Pohled z Komáří hůrky východním směrem (k Fojtovické pláni)

Před Goldammerovým křížem zelená uhýbá prudce doprava a klesá k malebnému Kotelnímu rybníku a bývalé štole Barbora.

Odtud to už není daleko do Krupky. Cesta přichází do městečka ze severu, vyniká tak pohled na jeho umístění ve stísněném údolí a na některé památné budovy. K těm patří stará radnice s věžičkou z roku 1884, dřevěná zvonice (pův. z 15.st., dnešní podoba z roku 1633) u kostela Nanebevzetí Panny Marie (doložen ve 2.pol. 13.st.) či špitální kostel sv. Ducha (1440-54).

A samozřejmě též hrad Krupka (německy Rosenberg), ke kterému jsme zamířili. Hrad je poprvé písemně zmíněn v roce 1330, zakladatelem hradu byl pravděpodobně král Václav II. Hrad zanikl po roce 1621. Koncem 17.st. zde byl postaven úřední dům (sídlo horního úřadu), později restaurace (aktuálně se jmenuje Růžový hrádek). V té jsme si dali pozdní oběd, nejdříve jsme si ale prošli zbytky hradu. Ty sestávají ze dvou hradních bran, částí bašt, jižní štítové zdi a části jižní věže (ta je upravena na vyhlídku). Při pohledu z vyhlídkové věže mě zaujal objekt s věžičkou na protilehlém vrchu. Jak jsem se dočetla, jde o bývalou výletní restauraci Vilémova výšina. Pomník Johannu Wolfgangu Goethovi před věží připomíná pobyty tohoto básníka v Krupce v letech 1810 a 1813.

Výhled z hradu Krupka jižním směrem (vpravo dole zbytky jedné z hradních bašt)

Stejnou cestou jako ráno jsme se vrátili na Mariánské náměstí (náčelník s několika dobrovolníky si ještě udělal zastávku u zříceniny vodní tvrze Starý Dvůr ze 14.st.) a odtud kolem baziliky a parku Herty Lindnerové (místní rodačky, účastnice protinacistického hnutí odporu popravené během 2.sv. války) došli na nádraží. Z krupských zajímavostí jsme nenavštívili ruiny gotického kostela sv. Prokopa (vyhořel 1939) a křížovou cestu z pol. 18.st.

Odjížděli jsme příjemně klimatizovaným vlakem v 17:41 do Ústí (17:57). Tady jsme přestoupili do plného a nepříjemně neklimatizovaného EC Johannes Brahms (Hamburg-Praha, 18:15) a vystoupili v Praze-Holešovicích v 19:17.

Pěkné zakončení turistické sezóny to bylo! Jako vždy mě Krušné hory „dostaly“ svou krásou a historií, viditelnou v podobě pozůstatků po důlní činnosti takřka na každém kroku.

Trasa výletu je k dispozici tady.

A ještě pár odkazů na zajímavé webové stránky:

Montanregion Krušné hory

Virtuální NS Krupským hornictvím

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.