03-24-2018 Okolím Sedlčan

Krajina mezi Křepenicemi a Příčovy se zbytky sněhu

Celodenní pěší výlet Sedlčanskem.

Trasa výletu: Nalžovice – Baňov – Údolí Musíku – NS Albertovy skály (přírodní rezervace nad řekou Vltavou, výhledy, pevná obuv nutná) – Křepenice renesanční tvrz Jakuba Krčína) – Rybník Musík – Příčovy (obec, zřícenina větrného mlýna holandského typu, barokní zámeček) – Sedlčany (město, gotický kostel sv. Martina)

Účastníci: Bohdana, Markéta, Martina, Dana+Jarda, Dan, Mirek, Ondra, Petr (9)

Březnový výlet nás po čase zavedl na Sedlčansko. Sraz byl v 7:20 na zastávce autobusu číslo 360 u Smíchovského vlakového nádraží, autobus směr Sedlčany odjížděl v 7:30. Do Nalžovic jsme dorazili kolem 8:50, autobus nás „vyhodil“ na zastávce na okraji obce.

První písemná zmínka o Nalžovicích je z roku 1364. Za 2.světové války se obec stala součástí výcvikového prostoru Waffen-SS Benešov (SS-Truppenübungsplatz Beneschau) a její obyvatelé se museli k 31.10.1943 z obce vystěhovat.

Od zastávky jsme vyrazili po červené TZ ke kostelu sv. Václava v místní části Chlum. Ke kostelu vede schodiště se sochami sv. Václava a Vojtěcha. Kostel je původně gotický ze 14.st., jeho současná podoba je ale z roku 1790. U kostela je hřbitov, kam jsme na krátkou chvilku zavítali. V obci dále stojí zámek, původně tvrz ze 14.st., přestavěný v letech 1750-60. Posledním majitelem zámku byl František Schwarzenberg z orlické větve rodu Schwarzenbergů. Dnes v zámku sídlí domov pro osoby se zdravotním postižením. Zámek bohužel stojí na opačném (západním) okraji obce, tedy jsme ho tentokráte minuli.

Krajina mez Nalžovicemi a Baňovem

O kostela jsme pokračovali po červené TZ do osady Baňov a dále lesní cestou podél potoka s pěkným jménem Musík. Potok meandruje a několikrát nám překřížil cestu: překonávali jsme ho broděním, po lávkách nebo po kmenech. Seskok z kmene se na jednom místě nevydařil Markétě, která tak absolvovala nedobrovolnou první jarní koupel. Situaci zachránil Mirek, který poskytl náhradní šusťákové kalhoty, boty jsme provizorně vysušili papírovými kapesníky. O výletě píšu s více než měsíčním zpožděním a mohu s klidem konstatovat, že se koupel obešla bez zdravotních následků 🙂

Od rozcestí Údolí Musíku jsme pokračovali po modré TZ. Vzhledem k počasí jsme se rozhodli vynechat náročnou část NS Albertovy skály-Drbákov. Neznačenou cestou přes pole jsme zamířili přímo k rozcestí Pod vyhlídkou a odtud k Bartůňkově vyhlídce. Z ní je velmi pěkný výhled na meandr Vltavy a na na protější straně ležící rozsáhlý objekt v osadě Smilovice, t.č. Vzdělávací zařízení GFŘ (Generální finanční ředitelství).

Kousek od rozcestí Pod vyhlídkou

Bartůňkova vyhlídka s nádherným výhledem na meandr Vltavy

Odtud jsme po vyfocení pokračovali dále po modré, která vede souběžně s NS Albertovy skály-Drbákov úbočím kopce Drbákov (490 m, kopec se původně snad jmenoval Dbákov, což má být odvozeno od slovesa dbáti; míněno je tím střežení vltavské plavební cesty). Cestou dále směrem na Křepenice jsme objevili přístřešek, kde jsme usedli a hodovali. Opět se mezi námi totiž našli oslavenci, jmenovitě já a Mirek. Došlo na čokoládové bonbóny, šampaňské i kávu. Čerstvou (!), protože Mirek z batůžku vytáhl moka konvičku a vařič. To jsem velmi ocenila, posezení s čerstvou kávou bylo nadmíru příjemné  🙂

Po svačince jsme za chvíli dorazili do Křepenic. Ty jsou prvně písemně zmíněny už v roce 1045. Křepenický statek získal v roce 1580 od Viléma z Rožmberka Jakub Krčín z Jelčan, známý rybníkář. Postavil zde renesanční tvrz a dvorec (1584), obklopenou rybníkem jménem Návesník. Tvrz byla zvána Nový hrádek Krčínov. Po roce 1989 byla tvrz restituována a opravuje se. Z moderních dějin Křepenic zmíním, že byly stejně jako Nalžovice součástí výcvikového prostoru Waffen-SS Benešov a jejich obyvatelé je museli k 31.10.1943 opustit.

Krajina mezi Křepenicemi a Příčovy (pod vrcholem Libešov (416 m))

Z Křepenic jsme po žluté TZ došli přes vrchol Libešov (416 m) k rybníku Musík, který údajně založil Jakub Krčín a který je největším rybníkem na Sedlčansku. Od rozcestí Musík-rybník je to kousek ke zřícenině větrného mlýna u Příčov v místě zvaném Chlumky. Neví se, kdy mlýn vznikl, fungoval snad do konce 19.st. Na různých stránkách jsem se dočetla, že mlýn musel mít úctyhodné rozměry, více třeba tady. Jednalo se o mlýn holandského typu. Ten se od mlýna německého typu liší tím, že se s větrem otáčí pouze střecha (německý, též sloupový mlýn, se otáčí celý).

Rybník Musík

V blízkých Příčovech je nejzajímavější stavbou barokní zámeček s kaplí sv. Vojtěcha, postavený v letech 1712-14. Zámeček je ve špatném stavu, má ale od roku 2017 novou majitelku. Ta nechala mj. opravit vstupní dveře.  O jejích záměrech se stavbou se můžete dočíst v článku zde. I Příčovy se za 2.sv. války staly součástí výcvikového prostoru a byly vyklizeny.

Z Příčov je to kousek do Sedlčan. Na náměstí TGM s radnicí z roku 1903 jsme se zastavili v infocentru a pokračovali do nám již známé hospody Na Vyšehradě, kde jsme si dali pozdní oběd. Hladovcům se tady dokonce přidává! Hospoda je kousek od gotického kostela sv. Martina z konce 13.st.

Z Vyšehradu jsme už šli rovnou na vlak. Ten nám odjížděl v 16:05, po přestupu do rychlíku Nežárka v Olbramovicích jsme v Praze na hlavním nádraží vystoupili v 17:27.

Trasa výletu je na mapy.cz k dispozici tady.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.